17.05.2010 13:46:47

Jedu domů......vážně je to domů?

Pokud jste delší dobu někde jinde jako doma, pak si osvojíte tamní zvyky, přestanete se divit chování domorodců..tedy alespoň částečně, a dokonce, dokonce Vám začne chutnat tamní jídlo. Totéž se bohužel stalo i mě. A tak jsem na nejlepší cestě napsat něco o nás samých očima "polokorejce". Je totiž obtížné psát o zemi ve které žijete tak dlouho, že Vám už na ní nic divného nepřipadá.
Pokud ale patříte k vlastencům, co nesnesou kritiku, prosím, nečtěte už dál....
.

Jako každý rok, tak i tento jsem si naplánoval dovolenou a aby stála fakt za to, tak
jsem se rozhodl, že ji strávím u nás, a konkrétně u mě doma. Člověk má toho rajtování po světě za ty roky dost, u moře jsem skoro celý rok, a tak proč bych se měl hnát někam do Chorvatska, Egypta nebo kam se vlastně teď lítá.
Už týden před termínem jsem nemohl klidně usnout, přemýšlel jsem, kam si zajdu na pivo, co si dám k obědu a co si koupím pro radost, jen tak, abych se radoval jako malý kluk. Řídil jsem auto po korejské dálnici a nadával korejským řidičům, že jezdí jako by snědli nějaké sedativa, že vystrkují čumák auta z vedlejší cesty a čekají, kdo se zastaví, protože oni ani vlastně snad neví co je hlavní a vedlejší,
jezdí na červenou a vůbec....u nás, tam se jezdí jinak, to jsou jinačí řidiči....ono,
být v Koreji čtyři roky, to se na Vás podepíše, ať chcete, nebo ne. Nakoupil jsem, šel k autu a zjistil,že moje auto zablokoval zbrusu nový přede mnou zaparkovaný Hyundai Santa Fe, v plné výbavě, dokonce si majitel ještě nestihl ani stáhnout ochranné folie z klik dveří a z displeje rádia. To je ale pitomec, myslím si, ale co bych chtěl od Korejce. Zkusil jsem kliku dveři Santa Fe a byly otevřené, klíčky tam byly taky...to jsou prostě ti pitomí Korejci. Myslí si, že mě můžou klidně zablokovat na parkovišti a počítají s tím, že si s jejich autem sám popojedu. Strašné, kde mám pořád hledat ty ruční, nebo nožní brzdy, jak mám vědět, jak se
zrovna ta jejich kraksna startuje. Přehodil jsem cizí tašku na sedadlo spolujezdce....ale povedlo se, něco na mě promluvilo korejsky z přístrojové desky a navigace se mě zeptala kde jako chci zajet a já popojel asi 15 metrů vedle, abych uvonil místo pro své auto.
.
.
....Áááá už to přišlo, už mám sbalený kufr, je sice trošku těžší, ale Emiráty to skousnou. V jejich letadle se na to tak nehledí, obzvlášť, když letím tak daleko, když mám jejich věrnostní program...a vůbec, proč jsem vlasně tak nervózní, vždyť letím domů.
.
.
...Sedím v taxíku a řidič jede předpisově jen 110km/h a mě to najednou nějak nevadí. I to jeho váhavé předjíždění, je to přece jenom Korejec. Najednou mám divný a trošku nepříjemný pocit, že místo abych jel domů, tak vlastně odjíždím z domu pryč. Co to se mnou je? Dokonce jsem se přistihl při myšlence, že jsem si říkal, vždyť je to jenom na měsíc..Jsem normální? Tak jsem se na to těšil, mám doma rodinu...a teď si říkám...je to jenom na měsíc...Ale už jsem na letišti. Jak jsem předpokládal, s kilogramy nebyl žádný problém, dokonce jsem všude prošel bez povšimnutí. Letadlo bylo fajn a vedle mě si sedl sympatický Ind se svou
ženou, která měla červenou tečku na čele. Vyměnili jsme si pár vět a já se chystal usnout. Podíval jsem se vedle a vidím toho Inda, jak má prst v nose a jak "vyrábí" kuličku, kterou šoulá mezi dvěma prsty a pak ji odhazuje na podlahu letadla. To bylo asi poprvé, co se mi udělalo v letadle špatně. Přeskočil jsem jeho sedadlo a odešel za letuškama a chtěl je uprosit, aby mi vyměnily místo někam jinam....nešlo to. Letadlo bylo zaplněno až po střechu a jediné místo nebylo volné. Stál jsem tak asi hodinu u letušek a ty do mě nalily nějaký alkohol a já, otupělý jsem usedl na své místo, kde jsem se snažil svou opičku přiživovat jak to jen šlo. Tenhle let byl pro mě hrůza. Už jsem zažil holku s epilepsií, kdy jsem se kvůli jejímu škubání nevyspal, i Lotyše, který vážil snad 150kg a který letěl někam na soutěž v kulturistice a smrděl tak, že se to nedalo přerazit ani sprejem, ale tohle, to mě teda dostalo. A to ještě musíte jíst a není kam utéct....Ale už je to za mnou a přivítala mě Dubaj. Je to docela příjemné letiště, člověk tam zabije nějaký
čas v obchodech a tak to není taková nuda. A už letím na Vídeň a už je to tady, už je to tu Evropa....lidičky, to je úplně jiná zeleň, jiné počasí, a jsem už doma...tedy ve Vídni. Teď jen chvilička v autě a vzhůru na Moravu. To je nádhera. Ta příroda. To mi chybělo. No jo, je to holt má vlast, s tím se nedá nic dělat. Tady jsem se narodil, tady patřím. Úplně se rozplynul ten pocit, že můj domov je jinde. Zničeho nic jsem si začal pro sebe zpívat od Luise Amstronga "What a wonderful world" a když jsem byl někde ve sloce u modři obloh, tak jsem přejel na naši dálnici a auto mi začalo poskakovat, jako bych jel po tankodromu....tedy vážení, od té doby co jsem pryč jste toho moc neudělali. Nade mnou se mihly mýtné brány. Tak peníze vybíráte, tak proč musím jezdit po takové cestě? Proč za ni vůbec platíme? A už se blíží elektronická tabule.."dodržujte předepsanou rychlost"...teda, docela by mě zajímalo, kolik šlo z našeho rozpočtu na tak zásadní informaci pro řidiče, že by měli dodržovat rychlost....dojel jsem na Rohlenku a plný nadšení jsem vešel na benzinku, kde jsem koupil nějaké květiny pro ženu a šel zaplatit k pokladně. Písnička se mi zase vrátila a já jsem si pobrukoval "The colors of a rainbow so pretty in the sky...are also on the face of people going by." (Barvy duhy tak krásne na obloze jsou také i na tváři procházejících lidí..). Usmíval jsem se na slečnu za pultem, tak jako je zvykem všude v Asii. Podívala se na mě jako na mentálně postiženého a v jejím pohledu se dalo číst...neotravuj, já tady makám za pár korun a na takový jako ty jsem tak zvědavá...Asi má špatný den. To se stane.
Přeparkoval jsem a letěl jsem si dát něco na zub....Nacpal jsem se až k prasknutí bramborovými knedlíky s uzeným a spokojeně odcházel k autu. Tam ale už stál příslušník. Co se děje? To je Vaše auto? Ano povídám....copak jsem asi udělal, myslím si...a on mi začal tykat.."jsi vůbec normální?" "Proč? Co jsem udělal?", ptám se, a myslím si, jak mi může policajt tykat a jak se vůbec může ptát jestli jsem normální. "Vzdyď máš zaplou GPSku za oknem, chceš aby ti to tady vykradli? Víš kolik toho máme za týden a zrovna tady?"...Teda docela šok. Plný rozpaků jsem mu poděkoval a řikal si.."kdo je tady normální, já, nebo vy ostatní?". Ale nevadí. Jsem přece doma a nějaká maličkost mi přece nezkazí náladu. Stejně pochybuju, že by se někdo obtěžoval rozbít mi okno kvůli takové pitomosti jako je GPS, navíc obyčejná, maličká, ne ta televize co mám v Koreji. Stejně ji používám jen jako náhradní. Takové věci se snad ani nekradou. Proč taky, vždyť to má dnes úplně každý. Nepřijemný pocit mě přešel, a navíc jsem po asi 50km betonové rozbité dálnice sjel na nový úsek. Tak přece jen doma. Ne, to bych měl napsat takhle "DOMA". Sjel jsem z dálnice a propletl se po okresních cestách ..."I see trees of green red roses too I see em bloom for me and for you" (Vidím stromy zeleně a taky růže, vidím je kvést pro tebe a pro mě)....panečku, všechno kvete, nádhera, kde tohle uvidíte...a najednou...zácpa jako v New Yorku. kde to jsem? Vystoupil jsem z auta...Hulín, "To víte", povídá starší pán." Aby zrychlili dopravu, tak tam nasr... kruháče a tak se tam teď touhle dobou nedá projet." Opravdu, na to, že naše republika má tak 5 až 10x nižší hustotu obyvatel (Korea je hodně hornatá a tak se nedá skutečná hustota počítat jen na obyvatele) dokážeme naši dopravu tedy pěkně sami zkomplikovat. Nevadí, nová dálnice se už staví...pán se zasmál..."Ano, už pět let." Ale co, projedu to a budu doma. Po 30 minutách jsem zácpu projel a konečně se blížil domů. V předposlední obci vyskočil zpoza stromu příslušník městské policie. "Pane řidič, předložte doklady...", "Co jsem provedl?", ptal jsem se ho a snažil jsem se najít řidičák mezi záplavou čínských, korejských a mezinárodních řidičáků všech jazyků.
"Jel jste v uzavřené obci nepřiměřenou rychlostí." "Kolik jsem jel?". "62 km/h to bude za dva tisíce". "Já nemám čím zaplatit, mám jen eura, korejské wony, juany a japonské peníze ale ne koruny, berete master card nebo Visa?"
"To je Váš problém, dáme Vám šek na proplacení". S šekem v ruce jsem odjížděl od hlídky, která bedlivě sledovala rychlost vozidel na začátku obce, kde nebyli lidé, ani stavení a vozidla dojížděla k ceduli. Takové měření hned za značkou je v Německu zakázané. Můj nevlastní syn mi po cestě řekl.."Asi ti strhli i body
za rychlost". "Jaké body? A kolik?". Povídá..."To já nevím, možná jo, možná ne, to si musíš zjistit sám na úřadě, myslím, že ti to řeknou za pade." Teda tohle je fakt rozvojová zem. Dostanu pokutu docela proti logice, protože před mateřskou školkou jsem nikoho měřit neviděl, ale hned za značkou ano, ale co horšího,
byl jsem za to navíc potrestán a vlastně je mou poviností si zjistit jak...To už je fakt síla. Naštěstí se na mě hned za obcí smála z billboardu štastná rodinka důchodců, kteří se už těšili na 13. důchod. Teda to je fakt prda. Ve státě, který má prakticky od konce první světové války stejný počet obyvatel a počet domorodců v nejlepším případě stagnuje nebo spíše klesá, v době, kdy je nárůst dluhu jeden z nejrychlejších v Evropě se najde někdo, kdo takhle zatíží mladé rodiny půjčkou ...ani domyslet jsem to nechtěl. Ale už jsem doma. Můj pes radostně vrtěl ocasem, že mě zase vidí, žena mě objala a já byl zase "DOMA", jako bych ani snad ani nikdy neodešel. Dali jsme si kávu a ja byl štastný zase doma. "Tak jak to jde na úřadě, povolili nám dát před dům nějakou zábranu, ať nemáme ostříkaný dům od projíždějících aut?".Zeptal jsem se mezi řečí. "Nedali".Povídá žena. "Už mi to asi 3x slíbili, ale vždycky se rozmysleli a nakonec to nepovolili. "Asi čekají, že jim dáme něco do kapsy, když ty dělaš v cizině."
To je hnus, jak si můžu chránit svůj majetek v takovémto banánistánu? ......
Uběhl nějaký den a já plný radosti oznámil své ženě..."V Olomouci je Flóra, jedeme na ni, už se těším"...A jeli jsme. Po příjezdu do Olomouce jsem si všiml totálního chaosu v organizaci. Kde je nějaké vyhrazené parkoviště? Kde jsou nějaké ukazatele? Vždyť nejsou ani v češtině, co má dělat cizinec? Veškerá organizace mimo areál se smrskla do třech příslušníků, kteří dávali pozor na dopravu na přechodu před areálem. Nevadí, bude to krása, to za to stojí. Na vstupu nás zkasírovala paní a chtěla od každého z nás 100 korun...Teda povím Vám, stovka za každého, to Vám to tady ty ceny pěkně poskočily...počítal jsem...průměrný plat asi 20 tisíc, domů si donesou asi tak 17...když mají dvě děti, tak je 400 korun v pr.. To je asi tak výdělek místního člověka za jeden den. Ono, něco ty politické sliby přece stojí, že. No, co, určitě ta výstava při tom počtu lidí bude bomba. Vedrali jsme se dovnitř a já se vrhl na klobásky...no to je pošušňání...koupil jsem si kafe a chtěl jsem si někam sednout. Jenže kam? U stánku stál jeden viklající se plastový stolek, a plastové židličky. Stolek byl neuvěřitelně zasviněný zaschlou kávou, hořčicí a mastnotou od párků. Co se to tady děje? Nezaměstnanost skoro 10 procent, každý zacvaká stovku u vchodu a každý trhovec přispěje do kasičky taky a tady není nikdo, kdo by ten svinčík uklidil.
Klobáska byla super, ale ten humus okolo...
Flora bufet
"Tak mládeži.." povídám, "teď jdeme na tu Flóru, jo? Konec se žrádlem".
A vyšli jsme.
Vlevo jsem míjel nějakou paní co nám vnucovala zázračnou vodu s jódem, vpravo byly autopotahy, vepředu bižuterie. Co to je? Podíval jsem se na vstupenku...Flóra...je to Flóra...
flora stanky
přešli jsme přes skákací hrady, zpívající Indiány
až jsme skutečně zabloudili do pavilonu s květinami. Byl jsem zklamaný. Po korejské Floritopii mi tohle připadalo jako nějaká karikatura. Snaha byla sice vidět, ale moc ji nebylo. Všechno nějaké staré, teraria bez zvířat, rezavějící konstrukce....Abych udělal alespoň nějakou fotku, poslal jsem dítě od naší kamarádky postavit se k houpačce k naaranžované nevěstě.. Sotva jsem zmáčknul spoušť, už se ozvala paní odněkud zezadu..."Tam nelez."
flora figura
A povídá kolegini.."Viděla jsi to? Jejich děcko si tady vleze a oni na něj ještě čumí a nic mu neřeknou. To jsou lidi, to člověk žasne." Zcela překvapený reakcí paní za pultem jsem zavolal na holčičku, aby se vrátila.
Myslím, že jsem s Flórou na dlouho skončil. Nakonec klobásku si můžu dát klidně i jinde. Nic víc jsem si odtamud neodnesl.
Jen tak pro zajímavost tady dávám pár obrázků z korejské Floritopie...
floritopia vstup
Vstup do Floritopie
floritopia baby
floritopia gate
floritopia kone
floritopia lady
floritopia picture
floritopia vuz
.
.
Další týden jsem vyrazil opět do Olomouce, ale tentokrát na Kopeček. Je tam ZOO, to je nápad, těšil jsem se. Pojedeme spolu, žena, dcerka a bude to fajn.
Dojeli jsme a zaparkovali. Odněkud se vynořil klučina a chtěl zaplatit 30 korun za stání. No prosím, žádná hrůza. Zaplatil jsem a dostal lístek na 20 korun. No, jo, co vlastně chci po našem státě. Už jsem si pomalu začal zvykat. Mávl jsem rukou s pocitem, že tady asi krade každý. U vstupu nás čekala snad nejškaredější pracovnice ZOO. Ne, že bych zrovna chtěl nějakou slečnu okolo 20 let oblečenou ve firemních šatech, se školením jak se má chovat k zákazníkovi, tak jako je to v Asii, ale takhle zamračenou paní co škubala lístky...no, docela mě otřáslo.
Zaplatili jsme každý po 90 korunách a já s pocitem, že teď už budou atrakce zadarmo jsem vešel dovnitř. To ale bylo překvapení, když za vláček chtěli 40 korun za jednoho, za !!!prolízačky!!! byl taky poplatek, ale odpadkove koše okolo byly přeplněné a odpadky se válely i po lese. To je ale zlodějská špína. Proč nevybírají vstupné hned u brány? Proč neprodávají lístky s vláčkem nebo bez, s prolízačkama nebo bez. Vždyť maminka, co to nezná bude muset uvnitř čelit zcela zbytečně dalšímu finančnímu tlaku bez jakéhokoli varování. Co na tom, že zrovna já si to zrovna teď můžu dovolit...moje žena mi říká.."S tím jsi musel počítat..."..Jak jsem s tím mohl počítat? Se zlodějinou, s polovičním šizením, se špínou, "tatíííííí tatíííí, já chci krmit kozičky" volala na mě moje dcera..."To si musíš koupit krmení" povídám "Já nevím jak" volá na mě z ohrady "Musíš sem za mnou vlézt". No tak nevím, kdyby tady byla místo mě nějaká babička s dědečkem, který už plot nepřeleze, tak budou mít brečící vnučku za plotem. Přelezl jsem plot a snažil jsem se dostat z automatu nějaké krmení. Bohužel poslední 20ti koruna zmizela vevnitř, ale krmení pro kozy jsem nedostal.Rezignoval jsem. Krmit kozy se nebudou, stejně jsou už přežrané, a ukázal jsem dceři kozu, která evidentně čekala kůzlata. Dcerka se s tou malou lží spokojila a šla hladit kůzlata. Po této atrakci ji žena zahnala umýt si ruce.
Unavený jsem si sedl ke stolu a moje žena si stoupla do řady koupit nějaké
koblížky. Seděl jsem na viklající se plastové židličce a vedle mě si sedla asi pětiletá holčička na malou židličku.Žena donesla koblížky a s dcerkou je pojídaly. Přišla hezky upravená maminka od holčičky a přinesla taky koblížky.
Už jsem chtěl vstát a pustit maminku si sednout, když v tom dítě vyskočilo a začalo vzteky kopat do židličky, že je pro ni malá. Maminka se chviličku na mě dívala, pak chytila zlostně dítě za ruku a odvedla ho ke skupině jiných
lidí. Po cestě mu slovensky nahlas povídá..."Vidíš, pána asi hodně bolí nožičky, že nemůže uvolnit místo..." a pokračovala nahlas abych dobře slyšel ke svým kamarádům. "To není mormální, to je proti lidskosti, když vidí, že mám dítě, že nevstane a neuvolní místo...". Byl jsem v šoku. Moje žena se mě zastala. "Paní, nejdříve si pohlídejte své dítě, jak se chová a pokud chcete volné místo, tak stačilo slušně požádat." ...Na to slušně oblečená paní odpověděla.." Ty si krava..."..Moje žena odpověděla něco ve smyslu, že na její úroveň se nesníží a měla zůstat
tam odkud přišla. A ona na to "Čo si to povedala? Povedz eště jednou..." no....já vám byl úplně v šoku. Tolik agresivity, tolik nenávisti a proč? Byl jsem tak vyveden z míry, že jsem vůbec svou ženu nebránil a jako manžel jsem úplně zklamal. Jenomže, před čím jsem ji měl bránit? Vždyť já jel do ZOO, já chtěl být jen s rodinou a mít se fajn, nic víc. Co jsem udělal špatně?
A opět jsem odjížděl ze ZOO s pocitem, že jsou zde lidé docela agresivní, zlodějští a že za peníze nenabízí nic než spoustu špíny a stejnou ZOO, tu starou ZOO co tu byla už asi před 15 lety do které téměř neinvestovali. Ani mě nepřekvapilo, že chlapec co ode mě dostal 30 korun nikde není a že parkoviště nikdo nehlídá. Co jsem vlastně čekal, že.....s tím jsem přece musel počítat....Naštěstí dojem z celé akce zachránil vrchní, který, ač neměl už v nabídce to co měl na jídelním lístku, přece jen se snažil nám slušně nabídnout něco k snědku.
Odjížděl jsem z Olomouce a zahlédl billboard hlásající férové daně pro všechny..ve státě, kde je DPH 20 procent, a kde je den daňové svobody někde uprostřed roku, připadalo mě to jako nějaký výsměch, zrovna od strany, co zvýšila DPH na plyn a každá rodina i s důchodci od té chvíle měli doma nejméně o 15 procent dražší teplo a teplou vodu. Copak to naši lidé vážně nevidí? Copak chtějí být všichni žebráci?
(Jižní Korea má velmi liberální daňovou politiku, zdanění se udává asi 10 procent, a progrese je velmi mírná).
V Přerově, mě přivítal bilboard, kde mi Topolánek oznamoval, že je unavený muž. Ani se ti nedivím, řikal jsem si. Já jsem taky unavený a to tady mám dovolenou. Co se to děje? Změnil jsem se já, nebo se změnili tihle všichni lidé? Je tohle vážně moje země? Tolikrát jsem si říkal, že už se vrátím, vždyť tady mám rodinu. Ani nevíte jak se špatně žije bez rodiny...ale tohle..Na druhý den jsem řekl své ženě..zajedu se podívat do kovárny, viděl jsem překrásnou kovanou bránu kterou tady vyrábí. Přišel jsem na dílnu a tam seděl chlapík ušpiněný od oleje, který jedl segediňák z ešusu. Popřál jsem dobrou chuť a dal jsem se s ním do řeči. Byl potěšený, že se mi líbí jeho práce. Zhltal zbytek knedlíku a odešel k mašině pokračovat v práci..odjel jsem domů a řekl ženě..zvu tě na oběd. A tak jsme zajeli na náměstí do slušné restaurace. Vešel jsem dovnitř a vidím upravené ženy a muže pomalu pojídající řízky a očividně nikam nespěchající. Žena mi šeptá. To jsou lidi z finančáku a tamhle jsou z MNV. To tedy byla pecka. Oni jsou úplně v klidu, pracovní doba, nepracovní doba, chlap, co je platí co tam dole už dobrou hodinku točí na soustruhu doslova požírá segediňák z ešusu. Tady je fakt něco špatně. Odešel jsem na úřad, protože mě doma zastihlo předvolání. Jóóóó´..běžte tam nahoru, to bude nedoplatek popelnic. Počkal jsem na paní, až se vrátí z oběda a ptal jsem se, kolik mám platit? Ona říká, nezaplatil jste za loňský rok a můžu na Vás poslat exekutora. "Proč?" ptám se, jak mám vědět že mám něco platit? Poslali jsme Vám dopis. "Já nebyl v republice." " Ale trvalé bydliště tady máte, ne?" "To ano, ale podívejte se do mého pasu, vždyď já tady byl loni jen 4.týdny." " To je Váš problém". "Dobrá, paní, tady jsou peníze za loňský rok a tady za letošek. A prosím Vás, rád bych to zaplatil na 5 let dopředu". "To nejde, my Vám pošleme příští rok doporučený dopis na zaplacení zase".Rezignovaně jsem odcházel s pocitem, že logika u nás neplatí a jakmile jsem občanem našeho státu, tak je to jako nějaké černé znamení na mém čele a že klidně můžu přijít o svůj majetek, pokud si to někdo na magistrátu usmyslí. Co ale můžu dělat....
.
.
Namontoval jsem do auta antiradar, aby mě zase nějací pomahači a chrániči nedali nějaké body bez mého vědomí, jak jsem zjistil, dojde mi pak doporučený dopis, který mi nikdo během mé nepřítomnosti nemůže vyzvednout a po nějaké době se
považuje za doručený. Takže třeba můžu přijít i o řidičák a nebudu to ani vědět...prostě banánistán.
A taky jsem se od té chvíle přestal starat o předepsanou rychlost. Dokonce mě antiradar asi 2x zachránil. A co, klidně budu jezdit jako prase. Celý rok tu nebudu a vy mě zase ty bodíky pěkně připíšete zpátky. A když ne...tak co, mám řidičák korejský,čínský,....a podle mezinárodních dohod můžu 3 měsíce po vstupu na území používat cizí doklady...ach jo. Tak jsem se domů těšil, lidi proboha, co to s tou naší zemí děláte, vždyď se tady za chvíli nebude dát normálně žít...
.
.
Sbalil jsem kufry a odletěl zpátky. V Dubaji kapitán letadla hlásí.."Cestující Muhamad Sari má problémy na imigračním oddělení, takže bohužel musíme vyložit jeho zavazadla. Tohle se nám bohužel stává často...." Měli jsme zpoždění asi 2 hodiny. Doletěl jsem do Seoulu se zpožděním a už jsem se chystal, jak to pěkně od plic vytmavím řidiči taxíku, že je placený za to, že mě odveze a že já za zpoždění nemůžu....Vyšel jsem z exitu a on mě s širokým úsměvem přivítal. Vzal mi kufry a sedli jsme do auta. Ukazoval mi lístek z parkoviště s časem, kde bylo jasné, že už čeká dvě a půl hodiny. Nenadával, smál se tomu. A já místo proslovu o jeho povinostech a penězích co mu naše firma platí jsem řekl jen "sorry"...Míjeli jsme umělecké dílo, které snad má připomínat letecký motor při startu, ale
já jsem si ho pojmenoval "vztyčený penis" a mě bylo najednou nějak líp. Vytáhl jsem brýle chtěl si je očistit tričkem, ale on za jízdy otevřel přihrádku a podal mi ubrousek. Ukázal rukou doprava a sjeli jsme na nový šesti proudý dálniční 22 kilometrů dlohý most, který se táhl přes moře okolo Incheonu. Řekl jen "new". A já si vzpoměl na naše rozbité a nedodělané dálnice. O týden později jsem kamarádovi z Anglie líčil naši Flóru a on mi řiká..."to zní, jako bys byl v Anglii". No nevím, možná mě jen chtěl potěšit, že i jemu se doma ledacos nelíbí. No a já? Já jsem se snad už poučil. Příště už budu na svůj "domov" připravený, už mě nezaskočíte, to Vám slibuju.






Komentáře

6 komentářů:
  • 12.06. 11:55, Dominik

    Tohle je teda pane bez pochyby nejlepší popis toho, jak to vypadá, když se vracím z cest zase do ČR. Jezdím sice kousek vedle, do Japonska, ale ten mix nadšení z domova a kulturního kýble ledové vody, který mi někdo vylil na hlavu, ten je naprosto stejný.

  • 14.06. 22:04, Jana

    Smutne ale hodne vystizne pocteni...bohuzel.

  • 21.07. 11:08, jakub

    Jelikož se chystám do Koreje na studijní pobyt, dohledal jsem se na českém internetu vašeho blogu. Nakonec musím říct že sem našel príma počtení. Velmi dobře se to čte. Nevěšte hlavu ze stituace v ČR. Nezměnil jste se, totiž to co popisujete tu bylo a stále je přítomno. Cítíme to všichni. Akorát s vaším nadhledem to vydíte ve větším kontrastu. Jinak jste to shrnul parádně. ZOO! Květinový veletrh! Laxnost a etc... Díky :)

  • 16.11. 23:43, Martin Kappler

    Počteníčko porádní, několikrát jsem se zasmál od plic, ale potom mě přepadla hrůzná představa, že v Lednu jedu vlastně taky domů. Tak koukám, že se mám na co těšit, na byrokratické úředníky, nesmyslná nařízení, a placení kam se jen podíváš.Tak zvažuju, jestli nebude lepší letět rovnou do Dubaje????Ale domov je jen jeden, takže zatnu zuby a jedu se podívat do země, kde již zítra znamená včera.........

  • 17.11. 06:46, Vaclav

    No tak se jen tak moc netes, at neudelas stejnou chybu jako ja. A hlave mysli na to, ze nic nejde u nas tak snadno, jak bys chtel a pak to bude OK. Ja byl od te doby doma uz podruhe a nic jsem neplanoval, na nic jsem se moc netesil, a kdyz jsem byl vyrizovat novou obcanku, tak me prekvapilo, ze se ke me pani na urade chovala velmi mile a dokonce me nevyhodila, kdyz uz mela padla...(o 2 dny pozdeji jsem ale zjistil, ze je to znama moji zeny :-D)...no a nikam jsem taky nejel (krome Madarska) a pobyt se mi docela vydaril. Tak at ti to klapne taky..

  • 16.11. 00:51, jana

    Vas clanek mi zvedl naladu,ziji rok v anglii a prepadl me smutek a stesk po domove,tak tu sedim a premyslim ze se vratim do sve vlasti a vsechno tu necham,ale vy ste mi zvedl naladu a uz se mi zas tolik nestyska dekuji Vam :)


přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se