30.05.2009 06:22:51

Korea, US army a atomova bomba

Tak tohle téma jsem původně chtěl radši vypustit, ale každého to zajímá, vzbuzuje to emoce..ale kde začít...Asi pár let zpět...tehdy jsem byl v Mexiku ve městě Toreon...kolega otevře internet a čte...útoky letadel na USA...unesená letadla havarovala a narazila....arabští únosci...panebože, to je průser, to je hrůza...bude válka, tohle američani nenechají jen tak.
Vhodí jim tam atomovku, to je úplně jasné. Povídá druhý, jak se dostaneme domů, když bude válka povídá třetí, tohle smrdí až moc...
Ano, byla to hrůza, neviní lidé byli mrtví, USA otřeseno,poprvé od 2.sv. války se něco tak strašného stalo přímo na jejich území. Usáma byl najednou světoznámá osobnost a v rádiu se pouštěly poslední telefonáty z unesených letadel. Svět byl v šoku. Časem se USA z šoku dostaly a veřejnost si žádala akci, odplatu, prostě cokoliv. Pochytání několika teroristů nemohlo vyvážit tak velký počet obětí, tak velkou bolest, tak velkou potupu největší mocnosti světa. Politické preference presidenta USA začaly vážně kolísat a tak se našel cíl...Afghanistan...je to logické, tady to začalo, a bez místní podpory obyvatelstva, bez zázemí, i když ne oficiálního by se útoky nemohly uskutečnit. Co naplat, že tam žije hodně lidí co tohle nezpůsobili, co naplat, že byli obviněni z držení zbraní hromadného ničení...toho věčného strašáka všech civilizovaných národů, co naplat, že tyto zbraně se nikdy nenašly a že se později veřejně prohlásilo, že informace o zbraních byly podvržené. Válka byla tady, preference vzrostly, veřejnost se uklidnila a president hřímal
ve svých projevech, že USA zničí ty osy zla a jmenoval jako jeden z dalších cílů Severní Koreu. Takováto hrozba se vážně nebere na lehkou váhu, obzvláště, že za USA mluví činy z Afganistánu. Severní Korea dává svou politikou a ortodoxní stalinistickou diktatůrou podnět pro takovéto útoky.Stačilo, že prohlásila, že útoky chápe...ona je totiž stále ve válce s USA. Nikoho nezajímalo, že Severní Korea je izolovaná, že s útoky nemá nic společného, že ztratila v posledních desetiletích veškeré vojenské spojence, Čínu, která dnes feudálně kapitalistiká a SSSR, který už dávno ztratil o sever zájem po svém rozpadu. Byla označena jako cíl, možná právě proto. Nic na tom neměnil fakt, že sever už dlouho nikoho nenapadal, od dob kopání tunelů pod demilitarizovanou zónou, kdy chtěli zabít 'loutkového presidenta Jižní Koreje, toho lokaje kapitalisnu', ještě za dob silného komunistického bloku a socialistické internacionály. Pokud nepočítáme poměně časté útočné oficiální prohlášení, nóty a občasné přestřelky na hranicích, ale zejména na moři, které občas propukly a pak stejně rychle ustaly, Severní Korea zůstávala v mezích svých hranic už přes 50 let.
Naše veřejnost to přijala obecně s pochopením a se souhlasem. Teroristické činy a spousta mrtvých dávaly USA zapravdu.
Tehdy jsem si pomyslel...co bych tak asi udělal na místě severokorejského vůdce,abych zabránil napadení mé oslabené země? Odpověď mě napadla skoro okamžitě...no jasně ..na válku nemám sílu, ale atomovku, kdybych tak měl atomovku, amíci by dostali strach..... Následný sled událostí byl už jen logický...vypovězení inspektorů, spuštění jaderného programu, pokusný jaderný výbuch, se kterým se Severni Korea chlubila, jako by jejich člověk přistál na Venuši. Zástupce Severní Koreje při OSN prohlásil, že místo sankcí bychom měli gratulovat...něco mi tady nesedělo...proč takový humbuk, proč to divadlo? Pak jsem slyšel co si povídají korejci mezi sebou...výbuch byl slabý, tohle neodpovídá atomové bombě, je možné, že je to jen fingované. Armáda i tak přešla na vyšší stupeň pohotovosti..a u nás se zase spekulovalo o válce.
Je docela pravděpodobné, že sever skutečně tehdy atomovou bombu neměl, že jen chtěl získat čas na její dokončení a zabránění útoku USA na jejich území. Co taky jiného může udělat malý ustrašený stát, když je zahnán do kouta a zcela opuštěn.
O několik let později...(zrovna před týdnem) bez jakékoliv pompéznosti, bez, gratulací, zcela v tichosti Severní Korea skutečně jaderný výbuch provedla. Síla tomu odpovídala. Pro mě samého zůstávají stále nezodpovězené otázky...kdyby nebyla zahraniční politika USA tak agresivní, měla by Severní Korea atomovou bombu? Nebo jiná..Kdyby americká armáda odešla z Jižní Koreje, rozpadl by se samovolně stalinistický systém na severu, když by ztratil hlavní důvod své existence,svého boje proti jihu? Nevěřím, že je sever schopný vést vítežnou válku s jihem i bez pomoci USA jihu. Tohle se ale asi nikdy nedozvím.

Za to jsem při své práci v Pohangu, ve městě na nejvýchodnějším cípu jihokorejského poloostrova obdržel telefonát...Václave, pozítřku zajeď pod Seoul, Hyundai se chystá stavět zbrusu novou železárnu, rozjíždějí výrobu v jiných státech a potřebují železo, ubytuj se v Asanu, tady je adresa hotelu....Ok, proč ne? Rád uvidím zase něco nového. Vydal jsem se na cestu a večer dojel na místo. Neuvěřitelné..na hotelu se korejci bavili perfektní angličtinou s americkým přízvukem, snídaně byla více evropská jak korejská, po dlouhé době jsem si nacpal břicho k prasknutí. To je něco, jako by zavál čerstvý vítr, vzpoměl jsem si na Evropu.Po mnohahodinovém meetingu ve firmě Hyundai mi kolega říká. Pojď, něco ti ukážu. Vyšli jsme do města a já nevěřil vlasním očím..ulice jako v Evropě, nebo spíše v USA. McDonald, KFC,všude typicky americké či evropské jídla, dokonce jsme našli i německou restauraci, Harley Davidson prodával motocykly, ceny v dolarech.Trička s nápisy...'yes, I have small penis' ...a z oken baru byl slyšet poslední hip hopový flág. Tak tohle jsou jinde v Koreji nevídané věci. Zašli jsme do jedné hospody, která připomínala spíše ameriku jak Koreu. Tohle je Mickey Mouse říká kamarád šeptem ..a představil mě servírce u baru. Proč, ptám se...posluchej ji. Pozdravím .'Anjanhasejo'(dobrý den) a ona odpoví pisklavým hláskem jako myš. Sedneme si, dáme si pivo a za 10 minut přijde starý američan s kytarou a hlasem jako Joe Cocker a všechny pozdraví. Vytáhne nádobíčko, dá nám zpěvníky a začne hrát a už to jede...na začátek American Pie...to tu sedí.. je tu totiž umístěna největší americká letecká základna v Koreji. Zpívám a je mi fajn. Neudržím se a
začnu do rytmu klepat rukou do stolu..říká mi, hey boy..slyším rytmus, ty jsi muzikant? Ale ne, říkám. Okudpak jsi? Typuje na Německo nebo Holandsko..(můj
anglický přízvuk je stále deformovaný zeměmi, kde jsem poprvé anglicky mluvil). Ale kdepak, říkám, Česko. Aha, říká, to bylo Českoslovinsko a pak se to
rozdělilo na Česko a Slovinsko. Říkám ne, na Slovensko, ale odkud máš tak dobré informace? Většina američanů, které jsem tady potkal nemá ani ponětí, že jsme v Evropě. Dokonce i váš president si ještě myslí,že jsme Československo.
Říká mi. To víš, učíme naše chlapce bojovat, ale málo je učíme o zemi kam jedou. Však jich tady hodně zahynulo. Vzpoměl jsem si na tabuli ,kterou jsem míjel
asi 200 km jižněji, kde stálo 'jednou mariňák, navždy mariňák' a nedaleko památník pro 169 365 vojáků americké armády, kteří tady za války zahynuli...
.
Dnes už je to jen museum, už ji vyřadili, ale jsou tu jiné, stále aktivní....
kriznik
Vzpoměl jsem na vyprávění korejců, kteří popisovali šílené boje, které se táhly po celé Koreji, kdy byl jednou Seoul v rukou severu a Pchjogjang v rukou jihu, aby se za pár týdnů situace zcela otočila. Na vděčnost lidí, že nemusí hladovět jako na severu...povídá, víš, rozšiřujeme to tady, nemá smysl držet tolik základen po celé zemi, je lepší mít jen několik větších. Tentokrát to vykoupíme...tuto poznámku jsem nechápal,až později jsem zjistil, že v minulosti US army zabrala zemědělskou půdu místním usedlíkům a připravila je tak o jediný zdroj obživy, bez jakékoli náhrady.
Je to zvláštní, jak je někdy kapitalismus a komunismus podobný. Nádhernou atmosféru vytvořenou zpěvem a porozuměnim vystřídal křik z ulice. Někdo se tam rval. Slovům jsem moc nerozuměl, jen výkřiky 'fuck, fuckin', bastard..bloody, mother fucker, cock sucker...' podíval jsem se do ulice a tam se rvali dva vojáci v civilu
a jejich kolega zrovna močil na výkladní skříň zavřeného obchodu a opodál jiný zvracel do odpadkového koše. Všichni jako jeden měli čtvercový setřih hlavy a byli
svalnatí. Starý pán říká...někdo tam dole je hodně nešťastný. Naproti mě v okech zahlédly nějaké slečny a a volaly na mě, ať jdu tančit. Starý pán říká...to jsou
džusís...později jsem zjistil, že džusís je přezdívka pro místní šlapky, většinou z Filipín, které vždy, když prý jdou na pokoj se zákazníkem a ten jim objedná alkohol,
tak ho odmítnou a pijí jen džus. Zazpívali jsme poslední písničku a já šel spát na hotel. Cestou jsem překračoval tak 16 letou slečnu, která seděla na poplivaném
chodníku opřená o zeď domu v krátké černé minisukni se široce rozevŕenýma nohama. V klíně jí svítil bílý trojuhelník kalhotek, v ruce svírala špinavého plyšového medvídka a smála se jako blázen. Myslím, že pro dnešek mám amerického rozšiřování civilizace už dost...
Názorná ukázka práce US army v muzeu
muzeum zbrani




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se