29.05.2009 15:25:47

První výlet v Koreji

Tak už jsem zase doma.Dovolená uběhla jako voda, sotva jsem stačil projet svou motorku. Propána, vždyď tohle není možné, proč ten čas vždycky letí tak rychle, když něco člověka baví. Nedalo se nic dělat, skočil jsem do auta a hurá 1000 km do Dortmundu....

Tady máš klíče od bytu...přivítal mě vrátný. Zítra v devět jedeš do jedné firmy zkontrolovat jejich zařízení, služební auto je na parkovišti, GPS je tady. Teda...nový mercedes...to jste ukradli řediteli? Ale ne, smál se, to nám poslala půjčovna. Nebo by jsi radši Škodovku? Podíval se na mě, když si prohlížel můj pas. Ale ne, já už to nějak vydržím. Zasmál jsem se a chtěl odejít. Jo, volá na mě, ještě se máš stavit na obchodní oddělení, chce s tebou mluvit šéf. OK říkám a jdu spát. Na druhý den ráno o půl deváté se ptám šéfa na obchodním..co by jste potřeboval? Podívá se na mě a říká..nechceš dělat u nás? Já??? Vždyď já bych neprodal ani mrkev na trhu. No já jen že děláš v Koreji dobré kšefty. Hlavou se mi honily myšlenky o co jde..
Nějaká stížnost od zákazníka, nebo vážně nějaká nová zakázka.. Dívá se na mě a říká. Hlavně na černém trhu. To jsem už vůbec nechápal. Podíval se na mě vážně a pak říká, prý jsi prodal svůj pas. Byl jsem v šoku..COŽE??? JÁ? Začal se smát. Tak kvůli tomuhle jsem musel vstávat o 30 minut dřív.Nepustil mě ale, dokud jsem mu dopodrobna nepovyprávěl svůj příběh z mé cesty z Koreje bez pasu domů..

Testy zařízení proběhly dobře a já odletěl ....jak jinak na turistické vízum (nebo bych spíš měl napsat jako turista, protože s Koreou je bezvízový styk) do Koreje. Tak vážení, myslel jsem si, tentokrát na vás kašlu, žádné restaurace, karaoke a jiné
pitomosti, tentokrát beru auto a jezdím po okolí, ať taky něco vidím.Doletěl jsem jak jinak zase do Seoulu, pak do Busanu, pak taxíkem nějakých 90km a byl jsem 'doma'. Opět ten zatracený hotel Ramada.Tak milá paní, povídám na recepci, tentokrát se tady dlouho nezdržím, i kdybych si tu měl narazit nějakou agaši (slečnu) a bydlet u ní, protože hotel, kde mi ukradli pas už pro mě hotel není. Přišel šéf hotelu, omlouval se mi a začal mi tvrdit, že jsem svůj pas patrně ztratil někde sám, že se to ještě po celou dobu historie hotelu nestalo....tak mu říkám, tak tedy se vám to už stalo a tím jsem hovor ukončil. Vyšel jsem do města a koupil levný opalovací krém pro svou ženu. Je to možné, tak levné, hleděl jsem nevěřícně a obracel krabičku ze všech stran. Přiletí sem, možná půjdeme k moři, bude se opalovat... Značka je dobrá, faktor dobrý, proč je to tady tak levné? Strčil jsem to do košíku a šel zpět do hotelu. Paní na recepci potřebovala vyplnit nějaké papíry a tak jsem se tam zastavil. Přišel nějaký austalan a ptá se okud jsem. Říkám Česko. Nerozuměl. Říkám Československo. Ahá, povídá, 1968. Říkám, jo, 1968. Ptá se jak dlouho budu v Koreji. Říkám, měl jsem tu být jen 3 týdny, ale teď už se mnou počítají půl roku. Říká mi. To znám, já odjel na 3 týdny do Japonska a vrátil jsem se po 7 letech. Tak to vám pěkně děkuju, povídám a ptám se ho kam letí. Letím domů za ženou, má narozeniny. Co jsi ji koupil? Vytáhl z tašky velikananánský umělohmotný kšilt,který tady holky bůhvíproč nosily a říká. Tady je to za dobrou cenu, u nás je to hodně drahé. Co to je? Dívám se na to zděšeně. Copak to neznáš? Diví se zase on. To je proti slunci, proti UV záření. To přece škodí a snědá pleť je hodně škaredá. Mám pro ní i roušku. Loni mi utratila hodně peněz za laserové operace, protože byla na slunci a udělali se ji tečky na obličeji.Byl jsem
v šoku. Vzpoměl jsem si na účet ze solaria, na můj přemrštěně levný krém na opalování a došlo mi to. Tady se lidé neopalují? Povídá, blázníš? Nikdo si přece nechce způsobit rakovinu a zbělovací krémy jsou pak dost drahé. Jak jsem později zjistil, tak nám dávali v kosmetice vždy jako malou pozornost maličký polštářek zbělovacího krému na tvář. Kdyby jen věděli, kolik má žena zaplatila za solárko, aby se mi líbila až dojede, určitě by si to rozmysleli.

Po dvou třech dnech, kdy jsem se trochu zbavil jetlagu (špatné spaní v noci a denní ospalost způsobená časovým posunem) jsem vzal mapu a seznam turistických atrakcí a sestavil si, kam bych tak zajel.
Pobřeží u Pohangu s ostnatým drátem.
pobrezi Pohang
Korejci jsou totiž hrdi na svou historii daleko více jako my, přes to všechno, jejich památky nejsou až tak bombastické, nejsou až tak velkolepé, je vidět, že země nikdy nebývala v historii velmocí, nikdy 'nekokrádala'jiné státy kolonizací a 70 procent povrchu hor pro ni vždy znamenalo velkou zátěz. Proto kdejaký kámen, kdeco, co má historický nebo politický vztah k samostatnosti nebo k odboji proti Japonsku má evidenční čislo a tak si můžete vždycky přečíst 'national treasure No.XX'. (národní poklad. č.XX). Nedá mi to abych teď nepopsal jednu pozdější historku, která souvisela s national treasure No.1. Už to No.1 dává tušit, že se jedná o něco mimořádného. Tím objektem byla vstupní brána v Seoulu stará snad už tisíc let tam stála, obklopena městem ,obklopena cestou, která se kvůli ní odklonila. Byl to prostě symbol č.1.
Něco podobného jako Brandenburská brána, nebo třeba i vítězný oblouk, jenom v asijské podobě. Japonská vojska jí míjela a nikdo se neodvážil poškodit její majestát. Až jednou....až jednou se zase v té Koreji něco stavělo, něco budovalo, zase nějaká dálnice, nebo cosi jiného s veřejným zájmem v pozadí a vykupovaly se pozemky od lidí a od soukromníků. Ode všech. Jenomže jeden z těch 'všech' byl starý pán velmi nespokojený s cenou, kterou dostal od státu a psal dopisy a stížnosti a nepochodil. I jal se podpalovat národní památky jako protest proti státu. Jednou se mu to nepovedlo, protože to někdo uhasil a škoda byla minimální, tak si vytyčil smělý cíl. Podpálí No.1. A tentokrát byl úspěšný. Milá brána chytila, ale tak nějak špatně. Hořela, to ano, ale dlouho, a ne moc. I přijeli hasiči a hasili a hasili, ale jejich velitel z obavy před veřejným míněním nechtěl vytrhávat dřevo, aby se dostal mezi trámy, kde se oheň šířil. Víte přece, je to památka č.1. To by mu asi památkáři dali co proto, kdyby poškodil výzdobu a nedej bože i vytrhal trámy.A tak se lily tuny vod na milou bránu celý večer a celou noc,ale jen shora, až oheň uvnitř zesílil a požárníci i přes svou techniku a zablokovanou dopravu mohli jen natočit posledni okamžiky národního pokladu č.1. Korejci plakali. Ne obrazně,skutečně. Skutečně brečeli a utírali si slzy kapesníky. Byl to jejich symbol. Starý pán se celému národu omluvil a žádné peníze už nechtěl, ale brána už lehla popelem.....
Tak také já si vybral symbol ...byla to podmořská hrobka krále Ubumby, krále, který byl pohřben v období Shilla v době sjednocení tří království, někdy koncem 7. století nebo začátkem 8.ho, v době rozkvětu říše. Tento král slíbil, že se po smrti promění v mořkého draka a jakmile se přiblíží válečné lodě japonského vojska, tak na ně zaútočí a ochrání tak milovanou 'coreu' a budhismus. Sedl jsem do auta s vidinou překrásné pozlacené podmořské hrobky a s mapou na kolenech jel 140 km k pobřeži, kde mi ukazovala mapa.
Dojel jsem na místo a jezdil stále nahoru dolů a nic jsem neviděl. Říkám si pro sebe...kde je ten zatracený starý Ubumba? Nedalo mi to a zeptal jsem se jednoho Korejce co cucal pivo na pláži...'Ubumba, Ubumba...king' Podíval se na mě a mávl rukou do moře, kde se krčily dvě nevzhledné skaliska, jakých najdete okolo Koreje tisíce...there it is...(tam je to)...
ubumba




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se