28.05.2009 11:28:41

Korea Pohang

Tak jo, přiletěl jsem zase do Seoulu...vítá Vás letiště Incheon...ale vždyď už jsem tady zase...tak na autous a co nejrychleji na další letiště. Vitá vás Gimpo, lokální lety, blízké okolí,Čína, Japonsko...nasedl jsem na let do Busanu a za hoďku a půl jsem se setkal s naším agentem....
Tady máte peníze, je to milion wonů, podepište to. Ty jo, ta práce mi ale vynáší, už jsem milionář. Snad vám to vystačí na ty tři týdny, co tu budete. Sedli jsme do auta a jeli směrem Pohang do firmy Posco. Říká mi, pane, Pohang je malé městečko, má to sotva 500 tisíc lidí, jsou tu jen čtyři supermarkety a malá čtvrť s lehkými holkami,moc toho tu není, ale snažíme se to celé přebudovat. Nicméně tu najdete druhý největši rybí trh v Koreji, ptejte se na Jukto Market.
Jukto market...
jukdo

Tady máte klíčky od auta, je přistavené u hotelu. Co je to za hotel?...Byl jsem z Číny zvyklý na královské lóže a jiné šilenosti s bary a s jakuzi vanami na pokoji...je to to nejdražší co tu máme. Je to hotel Ramada. Tedy, hotel to byl čisťoučký, to ano, ale pokoje vypadaly jako pokojíček pro panenky. Kdyz jsem otevřel víko kufru, už jsem se nedostal ani k posteli. Šílenstvi. V tomhle mám vydržet 3 týdny? Za 10 minut jsme si dali jedno pivo a agent řekl, zajedeme na firmu, já vás představím a domů pojedete sám. Dívejte se kam jedeme a zpátky už jedete sám. A to pivo nevadí? Ne, jedno je povolené. Buďte rád, že jste přiletěl až letos, my jsme uzákonili volné soboty teprve vloni. No, ale víte, stejně to většina firem moc nedodržuje, dělají prostě, pořád. Poděkoval jsem za rady a šel vyřizovat neuvěritelně složitou proceduru se vstupními kartami do závodu, kde bylo napsané omylem na dveřích místo 'pull' 'full'.
Výstava papírových figur před firmou POSCO...s hudbou působivé...
drak

Tohle je na Koreu zcela typické. Kdejaký vstup kamkoli, kde to jen jde je blokován. Všude jsou lidé hlídající vstup či výstup z čehokoli většího. Na parkovištích se uklání slečny a ukazují směr, kdejaký vrátný je oblečen jako člen rychlé zásahové jednotky se dvěma vysílačkami,s obuškem a případně s přibou MP. Běda, když nemáte nějaký pitomý čip, kartu, nebo něco, čím prokážete, že můžete vstoupit.Připravte se na dlohé, ale skutečně dlouhé telefonáty kdoví kde, na nejméně hodinovou přestávku, kdy vám sice nabídnou odporně slabé kafe a můžete si přečíst firemní časopis v korejštině, ale nemůžete se hnout tam ani zpět. Pokud ovšem už razítko máte, pokud už jste v systému, pak se vám vratný ukloní až k zemi případně zasalutuje a snaží se vám uvolnit cestu, pokud ji někdo nedopatřením blokuje. V žádném případě ale nemáte vyhráno. Já dal své auto do servisu a dostal jsem na týden druhé jako náhradu a co čert nechtěl, volali mi v 23:30....Václave přijeď rychle, máme průser všechno se to zastavilo, nesmíme ztrácet čas, jinak hrozí poškození technologie....Co můžu delat, skočim do auta a 10 minut před půlnoci stojím na bráně. Vrátný kroutí hlavou, že mě nepustí. Říkám mu 'emergency, emergency' a on nic. Tak volám na všechny strany...už jsem tady,
nemůžu dovnitř, vrátný mě nepustí, a oni, jo, ale to musíme zavolat jeho nadřízenému,ten má právo udělovat vstup, tak volejte, volejte....ve čtvrt na dvě ráno jsem se dostal přes bránu. Co blázníte říkám, jste vůbec normální, vždyť já mohl už 2 hodiny spát. Promiňte, ale v systému jste zaznamenán s jinou poznávací značkou auta a tak vás vrátný nemohl pustit dovnitř, náš systém čte z kamery značky....
Po třech týdnech práce jsem se v sobotu ráno probudil a přečetl maily....Václave, nemůžeš dlouho zůstávat v Koreji na turistické vízum,musíme co nejdříve vyřídit pracovní. Pošli mi ofocenou kopii pasu. No jasně, blik, stisknu enter a spokojený odcházím ke švédskemu stolu dat si už dvacáty ham and eggs na snídani. Vrátím se na pokoj a můj pas...nikde. Vždyď letím v pondělí domů, teď je sobota. To je šílenství, vždyď ani nestačím přebookovat let..a to ješťe musím letět přes Čínu...bez pasu...to je hrůza, vždyď musím vyzvednout kufry na Čínském území, letí mi to až dalši den...tentokrát bussiness...vždyď propadne letenka za 96 tisíc...to se může stat jen mě..ambasáda..jediná záchrana. Zázrakem jsem zjistil
osobní mobil ambasadora a zavol mu, jetsli by byl tak hodný, i když je ten volný den...a představte si, že byl, přerušil své volno s rodinou, domluvili jsme se
na určitou hodinu a já vyrazil. Okamžitě sedám s mapou vytištěnou z internetu a jedu autobusem do Seoulu. Asi 6 taxiků mě odmítlo a tak jsem zašel za policajtem a požádal ho o pomoc. Policajt přinutil 7. taxi zavést mě na naši ambasádu. Chudák taxikář bloudil uličkama a zastavil se před ambasádou Ugandy a tvrdil mi tady to je. Já mu zase tvrdil, že poznám naši vlajku, a tohle teda naše není. Za dalšich 20 minut jsme byli na místě. Pan ambasador mě už dlouho čekal a byl hodně vstřícný. Máte nějaký jiný doklad, že jste náš občan? Ano, řidičák a občanku. No víte, ono se to vyvážet moc nemá, ale tentokrát vám to vyšlo, víte, bez
těch dokladů bych musel nechat vyšetřit váš původ našim ministerstvem a to by chvíli trvalo....ale mě to letí v pondělí. Já vím, něco vymyslíme. Dostal jsem dočasný pas pro cestu domů. Co ale řeknu v Číně, vždyť teď nemám vízum do Číny. Já vám ho vystavit nemůžu, to by jste musel na čínskou ambasádu, ale tam jsou jen v úterý a ve čtvrtek a musíte si stejně na vízum počkat. Můžete to riskout a letět, z Koreje se dostanete a v Číně se snad nějak domluvíte.....musím tady veřejně poděkovat naší ambasádě v Seoulu, že bez ohledu na čas, pracovní hodiny, bez ohledu na cokoli mi vyšli vstříc. Je to zatím první případ mého jednání s našimi úřady, kdy jsem byl takhle mile překvapen. Šokovalo mě to v dobrém slova smyslu.

V pondělí jsem sbalil svých pět švestek a snažil jsem se překonat Korejskou hranici. Kupodivu to šlo dobře. Ze státu vás jako cizince vyhodí vždy poměrně snadno, i to papírování proběhlo celkem rychle...za to v Číně. Došel jsem k přepážce...co to máte za pas? To je dočasný na cestu domů. A proč chcete na území Číny? Protože mi to letí zítra a já musím na území Číny vyzvednou kufry. Já vás nepustím, běžte támhle do diplomatického kanálu, tam se dohodněte s paní.... Dobrý den, tamhleta paní mě poslala do diplomatického kanálu, protože mám dočasný pas. Jak to že máte dočasný pas? Protože jsem letěl z Pekingu do Seoulu, ale v Koreji mi pas ukradli. Já vás ale bez víza na naše území nepustím...Ukažte mi letenku. Vytáhl jsem starý výtisk mé zpáteční letenky, která už byla asi 5x přebookovaná a paní si ji prohlédla a řekla. Tahle letenka je propadlá. Já řikám, není, zavolejte do Lufthansy, ta vám řekne, že rezervační číslo je platné a letí mi to zítra. ...Ne to nejde. Plný zoufalství bouchnu do stolu a řeknu 'buhao' (špatně) Paní ožije a říká, vy umíte čínsky? Jen pár slov...Vy už jste byl v číně? Ale ano, vždyď vám to povídám. Tak to je jiná, dává mi do pasu razítko na týdenní vízum já poděkuji xie xie, ona je spokojená že mluvím čínsky a vydám se hledat kufr.
Na pásu jsem žádný kufr nenašel, vlastně jsem nenašel ani pás....pokud jste už někdy byli na letišti v Pekingu, tak víte, jak je velké a asi i víte, že si musíte vyzvednout zavazadla, když přesedáte na vnitrostátní linku, taky víte, kolik je tam pásů ze zavazadly a že jsou plné a snad každých 20 minut se mění na informační tabuli číslo letu, takže opozdilci....jako já, mají dost práce zjistit, kde vlastně jejich kufr koluje na jednom z desítek pásů. Chvíli jsem bezradně běhal a snažil se najít své zavazadlo, ale pak jsem zašel na oddělení zavazadel, kde jsem se snažil s někým spojit. Marnost nad marnost. Všíchni mi tvrdili, že se můj kufr ztratil už minulý měsíc a že si to musím vyřídit s leteckou společností a podobně. Plný zoufalství jsem přebíhal k jiné přepážce někde v jiné hale a co nevidím....můj kufr se otáčel na pásu spolu s kufry z letadla co zrovna přistálo z Jihoafrické republiky..... Za chvíli už vleču kufr a jdu na informace najít hotel. Taxi mě dovezlo přesně za deset deset večer a já hladový jako pes jsem marně klepal na zavřenou restauraci. Co tohle má znamenat? Tohle že je Čína? Jak to, že je zavřeno? Zlatý Shangaj. Ale tohle je Peking a takováhle díra, kam mě to ten taxikář zavezl? Vyšel jsem do ulic a uviděl malý obchůdek s potravinami hned vedle červeného světla slečny, která nabízela své služby. Vešel jsem do červeného světla a pozdravím. .'Nihao' a ona seděla v průhledné košilce s maličkými kalhotkami ....make a love? ach ach ach? (milovat se? ach ach ach?)
No, noodles ...(ne, nudle). Přehodila přes sebe laboratorní plášť a zašla do obchůdku, kde mi prodala nudle. Po vydatné nudlové večeři jsem usnul jak
zabitý. Druhý den jsem doletěl bez problémů do Prahy. Odkudpak letíte? Ptal se pan důležitý u exitu. Z Číny. Tak mi poďte ukázat zavazadlo.Říkám spíš
jako povdech..jděte do prd... ale on nešel. Prohrabal se mým špinavým prádlem a snažil se mě usvědčit z pašování čehokoliv. Tak tudy už nepoletím. Taxikáři vlezlí, lidi se tváří důležitě, prodávají hnusný kafe dráž jako v Seoulu a každý je zamračený jako bych mu něco sebral pokud si mě vůbec všimne.
Od té doby tohle dodržuju, mým letištěm se teď stala Vídeň. O 48 hodin později už sedím v zahradní restauraci v Rychlově a piju už druhý Radegast...
no a co, tak mi ukradli pas. Však to stojí jen šest stovek. Teď nějaká Filipínka, nebo Filipínec může zdrhnout za kopečky a nemusí žít v tom korupcí
prolezlém klerikárním státě...změnil jsem někomu celý život, to za tu trochu potíží stojí....




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se