27.05.2009 15:18:34

Návštěva v Gumi

Vítá Vás Korejské 'Sillicon Valley¨
( obdoba amerického technologického centra )
Tak tohle jsem četl na cedulích, když jsme se blížili k městu Gumi Černou firemní limuzínou. V ruce jsem držel elektronickou plácačku na mouchy....
Tu mi koupil pan ředitel, jako výraz náklonnosti. Co mám zatraceně dělat s plácačkou na mouchy? Svíral jsem ji v ruce a nevěděl, jestli ji mám prostě odhodit dozadu do auta, nebo ji uctivě prohlížet na výraz úcty. Prostě jsem ji nechal v autě a už se o ni nezajímal. Stejně je to levný šmejd z Číny, prakticky bez užitku. Vjeli jsme do firmy....tedy, tohle jsem vážně nečekal. Nejdříve do kantýny, To panečku není žádná restaurace. Tady jsou jen hůlky, nic víc. Dlouhé řady stolů, a 80 procent slečen pro manuelní práci. Naproti mě sedělo snad 30 holek od 18 do 35 let. Nejdříve si mého stylu všimla jedna a začala se smát, pak druhá, třetí, až přestaly jíst všechny a já zrudl jako rak. Hleděly na mě a mě se začaly třast ruce. Naštěstí se odnikud objevila pěkná holka, jako anděl na nádhernou angličtinou mi řekla...pane, tady máte příbor....já na ni hleděl jako na zjevení a ptal jsem se jí, vy jste korejka? Ale ne, já jsem Filipínka, já tu jen vydělávám na živobytí....Jižní Korea má hodně vysoké procento vysokoškoláků, dnes se to blíži až 60 procentům, ale také jsou zde lidé, kteří mají jen základní vzdělání...ovšem 'prvorepublikové' základní vzdělání a to je 5 tříd základky a dost. No a na tom je postaveno hodně pracovních míst. Sledoval jsem jednu slečnu,která pracovala jako robot v taktu 14,5 sekund a dělala hodně složitou operaci precizně a rychle. Neuvěřitelné, jak tohle může zvládnout? Jak to, že nejsou zmetky? Propočítal jsem zhruba její plat, propočital jsem 24 hodin a tři směny se čtyřmi pracovníky na jedno místo, odhadl cenu robota a zeptal jsem se, jakto, že ji nevyměníte za stroj? Můžete sem nasadit ABB, KUKU, nebo Fanuka, cokoli, Ukázal jsem hrubou kalkulaci....'máš tu dvě chyby, řiká mi vedoucí oddělení¨. Jaké prosím vás? Řikám na to....Naše firma platí jen 10 procent daní na člověka a ne 35 jako u vás. Dobře říkám, a ta druhá? Na tomhle místě pracují jen tři slečny, ne čtyři. Říkám, to není možné, máte tři směny, to lidi nemají ani jeden den v týdnu volno?... Ne, nemají. Copak nejsou nemocní? Nemají dovolenou? Ale jo, ale zaskočí za sebe. A dovolená je v průměru necelých 5 dní v roce, nevybírají si ji...Tohle je ale šílené...říkám. Pokrčil rameny a poznamenal něco o tom, že může být ráda, že má práci s tak nízkou kvalifikací a že může jinak pěstovat rýži když chce... Celou dobu jsem přemýšlel, jak se dá takovému systému konkurovat v našich podmínkách, kdy každý člověk s 9. třídami ZDŠ má garantováno jen určitý počet pracovních hodin týdně a dovolenou a zaměstnavatel za něj platí ještě o 35 procent víc, naši lidé s nízkým vzděláním se zákonitě musí mít hůř a hůř......v tom přišel šéf a říká...Václave, generální tě zve na zasedání a ty musíš pronést řec, přiletěl generální z Honkongu. Za 3 minuty musiš být připraven na proslov, měl by být tak od 8 do 10 minut dlouhý, ale pokud to protáhneš o 2 nebo 3 minuty, tak se nic neděje. No, dobrá prda. Naštěstí jsem se nějak zmobilizoval a ponesl řeč v angličtině, o mém obdivu ke Koreji, o jejich hospodářském růstu, o tom, že i naše zem je v určitém slova smyslu také jakoby po válce po dlouhém hospodaření naší komunistické strany a že i my se musíme hodně od Koreje naučit a také jsem řečnil o nízkém jazykovém vzdělání korejců a o tom, že tohle je jejich cesta pro získání vědomostí a kontaktů se světem. Sklidil jsem potlesk a můj šéf si mě pak zavolal bokem a vážně se mě ptal, jestli mám nějaké zkušenosti s politikou a s public relation, patrně jsem sklidil nějaké kladné body. Přišel za mnou i generální z Honkongu, potřásl mi rukou ....se mnou už dlouho kamarádil ještě z doby, kdy jsem pracoval u nás a kdy jsem ho pozval do 'night clubu' Moulin Rouge u Zlína....upozorňuju, omylem, v Koreji je Nigth Club diskotéka, u nás je to bordel...promiňte, hotel. Nicméně, byli jsme přátelé a to v Koreji platí, být kamarád s nejvyšším. Neměl naštěstí čas, prý musí být večer zase v Honkongu a tak jsem unikl návštěvě kdoví čeho, na kdoví jak dlouho. Beztak by to zase chtěl rozepsat na faktury za ubytování. Za to jsem se svým šéfem navštívil skutečný korejský nigth club...tedy diskotéku. Seděli jsme spolu jen sami chlapi a já říkám, vždyť tu nemáme žádne baby, s kým budeme tančit? No spolu, tady je to zvykem. Tedy při představě ploužáku s korejcem jsem se otřásl, ale oni řekli. Je to tady zvykem, ale my to můžeme udělat klasicky. To je co? Asi takhle. Jeden korejec zdvihl lampičku na stole a přiběhl pingl a spočítal kolik je nás u stolu. Oběhl restauraci a našel stůl se stejným počtem slečen. Ty si k nám přisedly a on od této chvíle účtoval o 10 procent vyšší cenu za cokoliv co jsme si objednali. Šli jsme tančit ale já měl problémy...nějaké jiné slečny po mě házely kousky kiwi a banánů, abych si jich všiml. Nakonec jsem byl rád, že jsem šel spát a říkal si...tak teda zítra do Číny a pak jedu domů...kdybych tušil, že se tahle země stane mým druhým domovem jen o pár let později....
Lotte hotel




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se