15.07.2019 15:37:29

Přesun do Německa

Po depresivní zkušenosti s prací v Česku, po 5. letech prakticky bez dovolené a skoro žádného klidného víkendu se dostavilo zcela logicky téměř totální vyčerpání.
Jediné čím se dalo argumentovat bylo, že mám trochu vyšší plat jako ostatní Češi, a také tím, že mám služební auto a služební byt. Docela k smíchu, když porovnám finanční možnosti, jaké jsem měl dříve s tím co jsem byl schopen mít u nás po všech těch daňových odpočtech. Jako bonus jsem ke své práci dostal pravou českou závist a přání českého levicově smýšejícího voliče, že každý, kdo má plat vyšší jako on sám musí být pořádně progresivně zdaněn. Svým platem jsem se nějak dostal v Česku do skupiny pracujících, jejichž děti jsou diskriminovány tím, že díky platu svých rodičů nemají žádný nárok na přídavky, ale sami musí odvádět do státní kasy víc jako můžou dát svým dětem. Už jsem si zvykl, že jsem byl brán státem a českými voliči jako něco nechtěného, nebyl jsem tedy ani zařazen do skupiny spodních 10 milionů, ani do politické skupiny obyčejný člověk, spíš jsem byl označován slovy pražská kavárna, a to přesto, že nemám s Prahou nic společného. A tak nakonec po dlouhém vnitřním boji padlo rozhodnutí, že odejdu pracovat zase do zahraničí. Zašel jsem ještě na poslední zdravotní prohlídku do fakultní nemocnice v Olomouci, zaparkoval jsem auto a po 4 hodinovém čekání bez jídla a pití v čekárně u lékaře jsem byl konečně za 15 minut hotov. Plný rezignace mi to bylo už docela jedno. Stejně chci od Vás všech pryč. K mému překvapení se mi ale doktor omluvil. To se mi dřive nikdy nestalo. Bylo to příjemný a přiznám se nečekaný šok. Slušný doktor. Čert vem ty zbytečné 4. hodiny. Možná měli fakt něco akutního a já jsem vážně nebyl akutní případ. Na parkovišti mi automat odmítl vzít stokorunovou bankovku a já u něj bezradně stál. Přišel ke mě pán, řidič staršího Audi a dal mi dvacet korun a já říkám, ale já nemám nazpět.....To je dobrý povídá...tak přece jen to s našimi lidmi není zase tak úplně špatné. Mám Čechy strašně rád, naše země je na jaře snad nejkrásnější kout na zeměkouli, ale bohužel se nedokážu ztotožnit s většinovým názorem. A tak jsem s určitými rozpaky a ve svém pokročilém věku zavolal svým starým známým do své staré firmy v Německu a slovo dalo slovo a já dostal pozvánku na pohovor. Přiznám se, že s mým věkem roste u mě nervozita a strach. To co jsem byl schopen zvládnout ve 30.ti nebo 40.ti mi dnes připadá obtížné, ale dohnán zoufalstvím, jsem do toho šel, nakonec, proč jsem tehdy cinkal klíči v roce 1989? Právě kvůli tomuhle, kvůli svobodě a lidskému právu pracovat kdekoli a žít tak jak mi vyhovuje a nedělat otroka tomu koho nemám rád.... Před pohovorem mě firma hned poslala na očkování proti všemu možnému....tak to bylo tedy překvapení. Doktor se mě zeptal.
.. Kde máte očkovací kartu?
.. Já žádnou nemám, na hygieně mi ji nedali a to není povinost v Česku.
.. Jak je to možné?
.. U nás to není povinost.
.. Vy ale pocházíte z východního bloku, že?
.. Ano, původně z Československa.
.. Tak to je jiná, nás ve škole učili, že komunisti měli očkování jako povinost a proočkovanost Vaší generace je tedy 100 procent.
.. Ano, to je pravda.
.. Tak to Vám tady tedy píšu do záznamů základní očkování hotovo.
...A co nám zbývá...tropické nemoci, bohužel na malárii nic není, hepatitida....
Dostal jsem čtyři injekce, pak odběr krve a šel jsem na pohovor......Tak oni do mě investují a to jsem s nimi ještě ani nemluvil. Pohovor byl poměrně přátelský a ze mě spadla veškerá nervozita. Personalista se neptal na přiblblé otázky, tak jako je v Česku zvykem typu…co jsou Vaše silné a slabé stránky a kde se vidíte za 5. let a podobné debiloviny,….tedy postkomunistický český pohovorový standard…. což vyznívá poměrně pikantně, obzvlášť, když Vám je klade nějaká 25. až 30. letá slepička z personálního oddělení, která se nestačila za posledních 5.let ani jednou podívat do výroby vlastní firmy, ale která se tváří důležitě, protože má tu moc Vám tu práci odmítnout. Za dva týdny jsem dostal zprávu, že jsem se jim líbil a že mi posílají kontrakt a já si vymínil, že chci pracovní úvazek jen na 80. procent, protože jsem byl z Česka vážně zcela vyčerpaný a zralý na odpis. Po podepsání kontraktu jsem zjistil, že pracovní doba není 8,5 hodin jako u nás, ale mám kontrakt na 7 hodin a z těch 7 hodin mám odpracovat podle kontraktu jen 80 procent... nevěřil jsem vlastním očím. V Česku jsem za stejné peníze pracoval 12 hodin denně a to ještě i o víkendu a zadarmo. A tak jsem nastoupil do práce v Německu. Nejsem žádný odborník na rady, ale pro všechny, kteří chtějí pracovat v Německu, tak mám pár rad. 1) Naučte se jazyk a postavte se co nejdříve na vlastní nohy a nenechejte se okrádat nějakou poločeskou agentůrou nebo soukromníkem, který Vám dává peníze na ruku někde v šeru za garáží. Nedělejte hned ze sebe dobrovolně otroky. Vím, že jsme na to zvyklí a po letech v komunismu máme pocit, že za nás někdo vyřídí veškerá povolení a papíry, ale to je špatně. 2) Nebojte se, jste hrdými občany Evropské Unie a je jedno, jak se jmenujete, a odkud pocházíte, máte stejná práva jako jiní 3) Musíte něco nabídnout, pokud jste lékař, technik, elektrikář, strojař atd.. tak máte vyhráno a nabídky se pohrnou. I pokud jste obyčejný dělník od stroje, pak to také nebudete mít špatné, ale jazyk je fakt základ. Pravda ale je, že lidé s určitou specializací mají podmínky daleko, napíšu to ještě jednou, DALEKO lepší. Je tady ale jeden velký rozdíl mezi Českem a Německem. Český zaměstnanec je veden k tomu, aby veškeré daňové papírování přenechal zaměstnavateli, je jako ta hodná ovečka, která ani netuší, kolik peněz odvádí státu. V Česku se dělají tanečky s hrubou a superhrubou mzdou a pod, ale je to jen zakrývání státní zlodějiny přes takzvané pojištění....Je to jednoduché pro dělníka tak jako pro otroka vlastněného státem a také výhodné pro stát a nakonec to pomáhá i vládnoucí garnituře, protože lidé si ani neuvědomují, jak jsou obíráni o peníze co si vydělají a ještě navíc volí ty, co jim jejich peníze seberou ovšem nějaký ten drobeček z nich jim pak dají nazpět. Naopak německý občan má povinost si dělat daně sám. A také si je sám dělá. A pokud na to nestačí, tak si zaplatí daňového poradce a ten mu daně udělá. A tak má Němec právo na přídavky na dítě, bez ohledu na jeho příjem, protože dítě ředitele banky má stejné postavení jako dítě posledního dělníka a neexistuje tady v tomto ohledu diskrimonace bohatých. Existuje také něco jako společné zdanění manželů, co se u nás také snažili zavádět pravicové strany a co ale pak pan soudruh Sobotka rychle po roce fungování zrušil. Je to vlastně podpora rodiny, kdy ten co vydělává v rodině více má snížené daně (daňovou třídu) pokud má ženu na mateřské nebo nezaměstnanou a pod. Já tento systém také podezřívám z toho, že Němci kvůli tomu mají o něco nižší rozvodovost jako Češi. Němec si také může odečítat cestu do práce a z práce a spoustu dalších daňových úlev, o kterých se nám ani nesní, a dále například, pokud už jeden člen domácnosti platí zdravotní pojištění, pak do něj za stejné peníze zahrne svou ženu, své děti a ne jako v Česku, kde se bere od každého kdo má nějaký přijem….také se Vám může stát, že Vám pojišťovna pošle nazpět pár Euro na Váš účet, protože dobře loni hospodařili a pod. Věci u nás naprosto nevídané. Abych to shrnul. Pokud žijete řádný život, řádně vychováváte děti, Vaše manželství je v pořádku….pak máte nižší daně, větší přídavky jako v Česku z daleko vyššího příjmu, pokud se ale rozvedete a platíte alimenty.....no, tak to už je jiná písnička, ale to je případ od případu….. ale dost o daních.
Závěr:
Chcete-li tedy pracovat v Německu…pak se připravte na papírování okolo daní a tečka.

Přijel jsem tedy poprvé do firmy a začalo kolečko. Tady máš počítač, tady máš mobil, tady máš klíčky od auta, aby jsi nemusel tahat tašky z obchodu v ruce….tady jsou klíče od služebního bytu.

Po dvou týdnech školení a seznamování se s kolegy jsem dostal dopis od dopravního úřadu z města Hamm. Pokuta za překročení rychlosti. Celý jsem znervózněl. Vyfotili mě jak jsem jel na padesátce rychlostí přes šedesát. To bude ranec sakra a ještě služebním autem….Ale pokuta byla jen 10 Euro.... Ale jak to mám zaplatit, vždyť už mám po termínu. Vzpoměl jsem si na zážitek s naší zdravotní pojišťovnou. Před mnoha mnoha lety jsem měnil práci a podepsal jsem smlouvu s jimou firmou. Ta mi ale oznámila, že posunuje můj nástup do práce o 3 dny a poslali mi novou smlouvu, byl totiž státní svátek a zrovna se nepracovalo. Já však nebyl ty 3 dny pojištěn a nenavštívil jsem tehdy ani pracovní úřad. Milá pojišťovna ale vyčkávala několik let, neupozornila mě na to a když měla vypršet promlčecí lhůta, dostal jsem obálku s výhrůžkou exekuce, s penalizací za nezaplacení těch tří dnů, takže se dlužná částka vyšplhala na tisicikoruny….a tak jsem tedy očekával stejné svinstvo i v Německu. Běžel jsem za šéfem, že nevím co mám dělat, že mám pokutu, musím to zaplatit z euro účtu a hned, už mám po termínu ale ještě jsem nestihl vyřidit banku a vyprávěl jsem mu co se mi dřív stalo. On jen na mě hleděl a řekl. Dej mi deset Euro. Já to za tebe teď zaplatil, ať máš klid a zamumlal něco o východní mafii o postkomunistických zemích, kroutil hlavou a já si uvědomil, že už nikdy, fakt nikdy nesmím nic vyprávět o Česku, protože pak vypadám jako nějaký ubožák a utečenec z banánistánu. Takže od teď...Česko je super, lidi jsou nejlepší a president je dobrý a nikdo se u nás nesnaží krást, všechno je to nedorozumění a kampaň....Můj šéf povídá..U nás v Némecku, když dostaneš pokutu třeba 100 Euro, tak po všech penalizacích a upomínkách budeš dlužit tak maximálně 250 Euro víc ne, víc to není ani možné, vzít víc jak 2,5x víc je nemorální a tomu se říká mafie. To neexistuje v žádné západní zemi. Víc to fakt ani není možné. Je ale fakt, že můžeš mít někde záznam a pak můžeš mít třeba problém pokud budeš chtít něco někde vyřídit. Určitě tady ale nikdo nečeká na to, aby ti dával penalizace, pokud se zpozdíš s placením. Ale tak jako nájemník, co někde nezaplatil nájem za byt, tak má záznam a těžko mu někdo byt zase pronajme, tak i ty bys mohl mít časem někde nějaké problémy….

Lidé ve firmě mě skutečně přijali velmi srdečně a snažili se mi vysvětlit veškeré patenty a vynálezy, které měli jejich stroje a na kterých dělali doslova už několik generací. Potkával jsem pány, kteří byli u firmy 30 let a víc. Znali každý detail a historii strojů, ale rádi si se mnou povídali o jakémkoli nápadu co jsem dostal. Byl jsme ve svém živlu. Ti lidé mě brali vážně a dokonce dali na mé některé rady úplného nováčka, právě proto, že jsem ještě neměl ty zkušenosti jako oni. Dostali jsme se až k drtičům kamene a tam jsem zjistil, že má nová firma je silný konkurent jiné firmy, která ale má také část světového trhu. Můj problém byl, že česká pobočka této konkurenční firmy mě asi 4x pozvala na výběrové řízení, ale nakonec mě stejně nevybrali. Byl jsem pro ně už hodně starý. A má uražená ješitnost se teď dostal ke slovu a zaradovala se....Tak...a teď jsem tady a pokud budu mít šanci tuhle mašinu někde instalovat, tak můj zákazník bude tím nejspokojenějším zákazníkem na světě, i kdybych to měl dělat zadarmo, i kdybych měl za to zaplatit ze svého.....jen s tím pocitem, že utrhnu kousek trhu pro mou staro-novou firmu a chlapci z konkurence usuší hubu. Teď uvidíme, kdo bude lepší!!

Ale dost teorie a vyrazil jsem do nebližší lokace kde se něco dělo Německo - Schelklingen. Kdo byl v Německu, tak ví, že je to tady celkem nuda, obzvláště pro člověka mého ražení. Stejné supermarkety jako u nás, jen s trochu lepšími salámy od Babišova koncernu jako u nás a s trochu lepším mlíkem a masem z místních zdrojů, ale jinak tady pár rozdílů přece jen je. Tedy....bavím se o bývalém „Západním Německu“. Asi první rozdíl je určitý pořádek a to i na vesnicích, druhý je lepší dopravní infrastruktura s neomezenou rychlostí, třetí je daleko nižší počet smrtelných dopravních nehod na 100 000 obyvatel jako u nás, takže i když svištíte po dálnici často přes 200, tak jednak za volantem neusnete jak se mi jednou stalo u nás, tak Vás nikdo nebude nervózně předjíždět a ohrožovat, protože si už chudák vystresovaný vystál hodinu čekání na uzavírce na D1. Nakonec ty dálnice v Německu jsou stavěny za nižší ceny jako ty u nás, takže je jasné, že nemůžou být tak moc rozkopané . No a jako poslední bych uvedl jakousi všudypřítomnou obecnou slušnost lidí mezi sebou. Tady komunismus nikdy nebyl a je to i vidět na chování lidí. Cestou z nádraží na letiště jsem například stál na špatné zastávce autobusu a starší paní vyšla z domu, přišla ke mě a povídá...Vidím, že máte kufry, vy určitě chcete na letiště, ale to musíte na druhou stranu, odtud autobus na letiště nejede. U nás doma by si možná tak nějací puberťáci ze mě dělali legraci,ale jinak bych byl každému lhostejný.

Jinak asi nemá cenu moc psát o Německu. Každý tam už byl a kromě totálních jazykových analfabetů, kteří mají špatný pocit z jakéhokoli cizince a lidí, kteří stále z nějakého záhadného důvodu žijí v Heydrichově době v roce 1941 si myslím, že víme o co jde.
A tak tedy příště další zastávka která bude zajímavější...Turecko a pak Equador...no to jsou konečně země, kde je to aspoň trochu jiné..




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se