15.03.2019 08:03:01

Tak jsem tady zase....

Ale pěkně popořádku, protože od té doby, co jsem tady napsal poslední řádek uplynulo spoustu vody. Naposledy jsem se nacházel v Saudské Arábii, pracoval jsem s Indy a jako kamaráda jsem měl Jawada, chlapa měřícího přes dva metry pocházejícího z Maroka a pracujícího ve stejné firmě jako já. Docela zajímavá kombinace kultur, obzvláště pro mě, Evropana, zvyklého na jinou kultůru.
Nejdřív bych asi popsal kolegy z Indie. Byla to banda elektrikářů, kteři měli s bídou každý svůj šroubovák a jeden multimetr pro 50 pracovníků, multimetr se ale zamykal do skříně u vedoucího stavby a vydával na podpis. Co Vám mám povídat....pokud si jeden Ind elektrikář ten měřák vzal, pak možná ještě jeden Ind s ním pracoval....možná...ale vážně jen možná další dva nebo tři mohli tahat někde nějaký kabel, ale zbývajících 45 Indů fakticky prostě nic nedělalo. Jak v takové situaci může v Indii vyrůst kvalitní elektrikář, když se obyčejný multimetr považuje za něco co se musí půjčovat a zamykat. Prostě nemožné. Tahle banda specialistů si může nechat zdát o nějaké kvalifikaci. To se také projevilo. Musel jsem řešit za ně spoustu problémů, které sami nedokázali vyřešit, prostě proto, že k tomu ani neměli ty nejzákladnější prostředky.
Můj kolega Jawad byl Arab. Pocházel z Maroka a Maroko jako bývalá francouzko-španělská kolonie je odrazem toho co se v Maroku dělo za posledních 100 let. Na jedné straně kultura ovlivněná Francouzy a Španěly, na druhé straně arabský vliv, zkrátka směsice poevropštělého, arabského a nádechem marockého nacionalismu a protievropství, pozůstatek po kolonialismu...ale to známe i u nás. Náš vztah k EU, k Němcům, Rusům. Nekorektní názory jen na základě zkušeností z generací, které už dávno nežijí. Na jedné straně byl Jawad dalo by se řici pozůstatkem kolonialismu, uměl francouzky, německy, anglicky a samozřejmě arabsky, měl vysokou školu ale vždy se rozčiloval, když jsem mu říkal, že je Afričan. Bral to jako něco hanlivého což mi přišlo k smíchu. Pro mě Marokánec jako Afričan. Byl to hluboce věřící muslim, který měl německou přítelkyni, ale když byl se mnou v Saudské Arábii, tak se mi svěřoval, že on jako Šíita místním muslimům nerozumí a že má kolikrát i strach. Vysvětloval mi rozdíl mezi Šíity a Sunity, což jsou dvě větve jednoho náboženství, ale tyto dva proudy se nenávidí. A důvod? Pro nás asi hloupý, ale Suniti nenávidí Šíity z toho důvodu, že prý před vice jak jedna půl tisícem let zavinili smrt proroka Mohammeda. I sami Suniti cítí vinu za smrt proroka a tak občas uspořadají něco jako průvod na prvního máje, ale s tím rozdílem, že se v tom průvodu bičují a způsobují si bolest, aby tak odčinili své viny. Je to zajímavé, je to jako bychom se sami vrátili o nějakých 500 let v naší vlastní historii zpět. Podoné názory jako měla inkvizice, podobné rádoby obrodné procesy, podobné ortodoxní proudy, neznající nic víc ze života jak výklad koránu (bible). Muslimové také ještě nedospěli k odluce státní moci od církevní moci, tak jak se to stalo v Evropě a tak pokud máte v muslimském světě politické ambice, tak je asi nejsnažší cesta přes islám.
Tak s takovýmto materiálem jsem pracoval v Saudské Arábii, kde vládne královská rodina Saudů, kteří vlastní obrovské bohatství z ropy, posílají své děti do nejlepších škol na světě, ponejvíce do USA. Pokud se Saudovi pokazí auto, tak ho nechá stát u cesty a už se o něj často dál nezajímá. Peníze tady tečou přímo ze země. Potkal jsem doktora, který tady dlouhá léta pracoval a měl příjem okolo 750 tisíc měsíčně, pracoval pro Saudy, ale nebyl Saud. Funguje tady určitá sociální politika, neplatí se daně, je tu něco jako státní důchod, to ale platí jen pro Saudy, ale prý, pokud člověk pracuje v Saudské Arábii dostatečně dlouho, tak může dostat také.... a sumy které Saud dostává od svého království jsou v takové výši, o které se našim důchodcům ani vzdáleně nesní. Ti nejchudši z chudých Saudů pak jezdí k nám do Česka a nechávají si tady stavět u lázní domy, aby je měli a dovolenou, platí si služky a vyvalují se na trávě kterou v SA nemají. Být Saudem je v tomhle ohledu fajn. Je tady ale i druhá stránka. Saudská zem, to je pro mě jedna katastrofa. Písek, horko a Saud je jak to říct....prase. Odhazují odpadky, kde je napadne, na práci nikdy nesáhli, jejich arogance vůči jiným muslimským národům podporovaná kupou peněz je mnohdy až nechutná. Na všechno mají čas. Lenost Sauda překonává veškeré limity, které si dokážete přestavit. Aby všechno tohle fungovalo, je třeba armáda dělníků z chudých arabských zemí. Ty sem proudí všude z okolních zemí a pracují tady pro Saudy. Jemen, Pakistán, Indie, Bangladéž....tím ale vzniká velký problém pro Saudy a hlavně pro královskou rodinu. Saudů je pár, ale potřebují armády gastarbeitrů. To představuje nebezpečí. Na jedné straně lůza bez jakýchkoli prostředků, na druhé straně nesmírně bohatí Saudi. Proto Sadi nikdy neberou uprchlíky, mají striktní přistěhovaleckou politiku, všichni musíme každé 3. měsíce opouštět zemi, aby tak byl přehled, kdo je kde. Je to určitá paranoia. Do toho vstupuje USA, které tak našlo díru na trhu a poskytuje Saudské Arábii zbraně a dává jí jakýsi pocit bezpečí, bez ohledu na zcela rozdílné kulturní a morální základy. USA má peníze, Saudská Arábie má zbraně a případný pomocný politický tlak od silného partnera a oba tak žijí v určité simbióze bez ohledu na obecně proklamované morální, demokratické či islámské zásady. Ale dost o politice. Pokud se procházíte po ulicích v Saudské Arábii...samotnou ženu v hábitu nepotkáte. Tedy...skoro nepotkáte. V restauracích je oddělení pro muže a pro rodiny, ale nikde nesmí ženy samy. Zjednosušeně řečeno, žena je na úroni nezletilého dítěte, někde před 10.tým rokem věku...vztah Saudky s cizincem je nelegální, stejně tak svatba, pokud je ten druhý jiného vyznání. Do hotelu si nemůžete přivést cizí děvče, prostě jiná kultůra. Povídám Jawadovi. To je úplně jiné jako v Evropě. A on na to. Ano, tady je vše jednodušší. Povídám, jak jednodušší? Tady si nemůžeš dovést ani přítelkyni na pokoj, všude ve všem samý zákaz. On nechápal zase mě. Povídá. Ale tady je to úplný ráj. Já ti řeknu, jak to tady chodí. Bohatý Saud chce mít spoustu žen a tak si přiveze pěkné holky ze všech koutů muslimského světa. Ty prostě jdeš do supermarketu, tam si vyhlédneš nějakou holku...povídám...ty ses zbláznil, všechny mají na sobě ty černé hadry....a on...ale to poznáš která je hezká i tak. (Nevím jak on, ale já jsem teda nepoznal ani to, jestli se pod tou černou plachtou neskrývá třeba kůň) a dáš jí lístek s telefonním číslem. Pokud si ho vezme, tak je to super, pokud ne, tak si vyhlédneš jinou. No a co s tím, povídám. No...pak počkáš, a ona ti sama zavolá. Holky jsou tady frustrované, Saud je líný, nemá na ně čas a tak tady je spousta holek, co by si rády užily a jsou fakt pěkné. No a co dál povídám. No, ona ti zavolá, ty ji vyzvedneš a zajdete spolu do restaurace. Tam Vás nesmí nikdo rušit, jste v oddělení pro rodiny a tam si s ní děláš co chceš, no a pak ji vrátíš domů....ale musíš být opatrný, můj kamarád to tak udělal a Saud to viděl, že jedna z jeho žen si vzala ten lístek, šel tam ,kde vyhlašují ty slevy na zboží, vzal si mikrofon a třikrát zopakoval na celý supermarket, že už svou ženu nechce (zatracuje ji) a ona odešla ze supermarketu jako rozvedená a bez možnosti, kam hlavu složit. To jsou islámské zákony. No, to je pěkné povídám. Vážně úplně jiná kultůra....každý den jsme se vraceli z práce domů autem, každý den jsme byli prohlížení, jestli nám někdo nedal bombu pod auto, každý den jsme se ubytovali v luxusních apartmentech za vysokou zdí s ostnatým drátem za betonovými bariérami s automatickými prorážeči pneumatik, ....kde jsme si teoreticky mohli přivést naše ženy...tedy....pokud bychom dostali pro ně vízum a chovat se v tom uzavřeném prostoru jak chceme. Na benzínových pumpách jsme čepovali benzín za jednu korunu osumdesát haléřů za litr, daň se v Saudské Arábii neplatí a DPH neexistuje, prý je to něco proti islámu a když byla nuda, tak hurá do Bahrainu, kde jsme se mohli stát členy soukromého klubu a pak jsme mohli spolu zajít na pivo do uzavřené společnosti....tedy pivo....půl litr stál asi 700 korun. To dáte tak dvě piva a tak nějak si říkáte, že už víc nechcete, že nějak už nemáte tu správnou žízeň....no a pak zase 400 km do té úžasné Saudské Arábie. Na mostě spojující Bahrain se Saudskou Arábií se odehrává den co den takzvané arabské porno...alespoň tak jsem tomu říkal já. Saudky se nechávají fotit svým manželem....považte tu odvahu....s odkrytou!!!! tváří. A zase zpátky u saudů, šup s burkou na hlavu a do supermarketu, kde i holčička na obrázku v pytlíku s nafukovacím kolem je bez milosti začmárána černou fixou, aby neurážela prorokův jemnocit. Nikde, vůbec nikde se nesmí objevovat ženská. V supermarketu je oddělení, které začerňuje obližeje ženám na krabicích a vytrhává obrázky holek v plavkách, to přece budí pohoršení. Zvláštní.... Jawad říká...víš, my uznáváme Ježíše Krista i panenku Marii, ale vy křesťani si myslíte, že Kristus je bůh, my ale víme, že to byl jen protok. Křesťané měli správnou víru, ale pořád se od ní odkláněli až okolo roku 400 vznikl Islám, ale to jen proto, aby křesťanskou víru vrátil na správnou cestu. Postupně mi začínaly být jasné historické souvislosti. Z jednoho náboženského základu vzniklo několik náboženství, ale každé si postupem času nacházelo svou vlastní jedinou správnou cestu a ostatní byli pro ně nepřátelé. Stejný vývoj jako měli husité, reformátoři, nakonec naše historie je toho plná, začíná to náboženskými rozdíly a končí prachsprostým bojem o moc. Tak tohle se nevyhnulo ani arábii. Křižácké války, tisíciletá nenávist jen kvůli jinému ničim nepodloženému názoru. Problémem ale je, že lidé co nikdy nikde nebyli, lidé co nikdy neviděli křesťana, takoví jsou tím nejlepším materiálem proto, aby se dala šířit nenávist. Je snadné vyvolávat nenávist u muslima, který celý život nepřišel do styku s křesťanem a slibovat mu, že ho od křesťanů ochrání, když bude toho či onoho immána podporovat. Totéž ale platí bohužel i naopak. Kolik lidí v Česku zná nějakého muslima? Muslimů je víc jak miliarda. Jediné co znají jsou titulky z médií, kde jaký tupý muslimský negramotný ztroskotanec terorista bez jakéhokoli vzdělání nesmyslně zabíjel. Tak jako v Arábii, tak i u nás jsou takovíto lidé snadno zmanipulovatelným materiálem proto, aby se nějaká kreatura mohla rychle dostat k moci.
Jawad mi říká. Podívej se na západni svět, mají bohatství, mají vzdělání a podívej se na muslimský svět, všude bída, negramotnost. My máme v některých oblastech přes 60 procent negramotných. Tak to ale dřív nebylo. Ve středověku jsme byli na špici vývoje, měli jsme nejlepší lékaře, hvězdáře, university, nakonec jsme zavedli číslice, matematiku, kde byla tehdy Evropa? Španělsko bylo muslimské. A dnes? Právě proto si někteří muslimové myslí, že když se zavede zákon a pořádek, tak jako to bylo před 500 lety, když budeme žít podle koránu, tak jako před 500 lety, tak že se naše prosperita pomalu vrátí. Já si to ale nemyslím, protože znám Evropu, ale hodně muslimů tak přemýšlí....
V Saudské Arábii jsem nějakou dobu pobyl, postupně ve mě rostlo čím dál větší opovržení k Saudům samotným, k jejich aroganci, tuposti a lenosti a i když jsem byl pobízen kamarádem Jawadem, že tady je obrovská příležitost se stát bohatým a zajištěným na celý život, ten svět se mi pomalu přejídal. Vrcholem bylo, když mi finanční úřad v Německu znovu nasadil daňovou třídu číslo.1, která je pro svobodné a bezdětné, s vysvětlením, že jsem odhlásil svůj byt v Berlíně. To mě skutečně dožralo do té míry, že jsem se rozhodl kývnout na nabídku jedné Rakouské firmy v Česku, zejména proto, že se mi líbil její ředitel a zdálo se mi, že v této firmě bych mohl mít dobrou práci.
A tak....vrátil jsem se do Česka. Ano. Děti mám po škole, i nevlastní děti se už pomalu staví na své vlastní nohy...peněz tolik nepotřebuju, tak proč ne, dostal jsem služební auto, služební byt, plat sice nic moc v porovnáním s tím co jsem měl dřív, ale co. Jsem doma, tak bude líp. Něco za něco.
Personalistka si mě prohlédla a povídá....no, ve vašem případě jsme se rozhodli, že půjdeme jiným směrem a že Vám nabídneme nadstandartní plat....tedy, mé pocity byly zcela opačné a já měl pocit, že mi dávají zcela podprůměrný plat, protože jsem několikrát počítal své životní náklady a přemýšlel, kde co omezit a jak co zorganizovat, aby bylo vše OK, ale byl jsem doma a to rozhodlo. Nakonec, nemusím pít pivo za 700 Kc, naproti v hospodě ho mají za 35.
Pomalu jsem se zapracovával, předávali mi jeden stroj za druhým a poslední den, kdy jsem měl převzít celé výrobní oddělení mi mého ředitele odvolali a já musel vrátit celou výrobu německému kolegovi. Německý kolega byl úplně něco jiného jako Němci, které jsem znal z Německa. Bylo to obyčejné arogantní hovado, jaké měl vzdělání jsem ani netušil, ale měl velmi dobré vztahy s jednatelem firmy. Myslím, že měl prsty i v odvolání mého ředitele. Vůbec jsem se nedivil dělníkům ve výrobě, že měli potom zcela zkreslené přestavy o Němcích jako národu, když potkali takovéto hovado. Nakonec jsem zjistil, že si vybral jednu českou operátorku, holku bez maturity a udělal z ní šéfovou nad ostatníma ženskýma ve výrobě jen proto, že s ním spala a později i bydlela. Často ji sprostě nadával, německy, ale ona držela a nestěžovala si, protože věděla, že bez něho by nic nebyla. Jen mi bylo líto těch děvčat a těch starých paní, co pracovali pod ní, když křičela do telefonu....‘to si o nás myslíte, že tady sedíme na kund*ch a pi*u děláme?‘.... No, ale jiná země, jiná kultura, že. V kantýně jsem slyšel paní jak říká, ‚ komunisti to měli lepši, tohle by za komunistů nebylo, teď to je špatné‘....svatá prostoto, vždyť právě komunisti jsou ti, co způsobili právě tohle. Ti zakázali podnikat, ti měli plánované hospodářtví, ti dopustili, že firmy okolo nás rostly a sami jsme zaostávali a teď jsou Češi často jen maso ke strojům..... Ke cti firmy musím přiznat, že i když jsem vlastně teď byl teď šéf bez podřízených, tak mi firma nechala peníze, byt a auto. Dostal jsem postupně na starosti údržbu. Naši chlapi byli poměrně šikovní, občas se sice někdo našel, kdo byl úplně mimo, ale obecně se dá říct, že technická úroveň byla hodně vysoká. Dokonce bych řekl, že i firma se snažila, nebo alespoň nekladla překážky, pokud bylo třeba něco koupit a investovat, samozřejmě po patřičném vysvětlení. Bylo vidět, že tohle je firma, která není prodaná, tunelovaná, nebo koupená v rámci privatizace, vlastníci se nemění a místo spekulativního kapitálu je tady snaha něco budovat a rozvíjet je to prostě firma, kde existují vlastníci a kde se investuje právě do této firmy, pokud na to jsou peníze. Problém ale byl, že nedokázali sestavit management tak, aby dokázal dobře kontrolovat firmu a že životnost ředitelů byla okolo 1- max.1,5 roku. Jako druhý ředitel byl vybrán pán z Moldávie. Celkem sebestředné individuum, které mi před svou sekretářkou s dlouhými řasami, minisukněmi a váhou 45 kg. říkalo.....‘Já jsem tady ředitel. Mě nezajímá, že tady je zákazník a že jsi se mu věnoval. Já jsem řekl, že ta nástěnka tady bude viset a řekl jsem ti to v 9 ráno. Teď je 11:30 a nástěnka nevisí. Kdyby tady byl Ježíš Kristus a něco po tobě chtěl, tak ho vyhodíš, protože já jsem něco chtěl a já jako ředitel, jsem šéf a pro tebe jsem Bůh a mám přednost‘.....Možná se tak v Moldávii ukazují svaly před holkama, nevím, adrenalin z něho střikal na všechny strany a testosteron jakbysmet a tak jsem šel věšet nástěnku a přemýšlel, jestli tohle mám někomu z mých chlapů říct nebo ne, protože když to povím, tak je můžu tak demotivovat, že o ně nakonec přijdu, ale když jim to neřeknu, tak si o mě budou myslet, že jsem debil, protože je pro mě nástěnka přednější jako náš zákazník....těžká volba. Ale já si říkal....však na tebe ty prase také dojde. A taky došlo. Majitel poslal nějaké panáčky z francouzské firmy na firemní „survey“ a já si nestěžoval na ředitele, ale uvedl jsem přiklady jeho chování s předstíranou naivitou prosťáčka, co si myslí, že je to tak správné. Pochopitelně se neptali jen mě. Do měsíce byl pan ředitel pryč, jen nechápal proč, vždyť je přece tak skvělý manager. Dokonce si už zařizoval byteček ve Vídni a teď tohle. A tak jsme měli dalšího ředitele. Byl to více méně showman. Uměl trochu česky, což byla jeho deviza, nosil rolexky a chtěl zavést pořádek.Tedy od dresscode až po uklizené uličky ve výrobě. Jak se ta písnička pořád dokola opakuje. Paní, co se dlouho nudila v kanceláři, protože neměla správnou kvalifikaci téměř na nic se najednou stala orgánem kontrolujícím správné označení košů, kontroloval se odpad, zda to co je v koši se shoduje s tím co je napsáno na koši, dělaly se fotodokumentace....a jezdili k nám zákazníci. Dělal se audit. Člověk měl pocit, že když už někdo v BMW nebo Audi, či Fiatu neměl co na práci, tak si zajel se podívat na to, jak se co pro jeho firmu vyrábí a kritizoval to či ono, tlačil dodavatele kolikrát do nesmyslů, jen aby se něco dělo a mohl být vytvořený tlak na cenu toho či onoho. Já měl to štěstí, že jsem se okolo těchto věci pohyboval a tak jsem už do předu věděl co se chce a tak jsem byl stále vyhodnocován dobře, ale když odvolali dalšího ředitele....řekl jsem dost. A kývl jsem na další práci. Práci výrobního ředitele a v jiné firmě. To zní, co? Panečku výrobní ředitel a hned přes 650 podřízených. Když mě nabírali, tak jsem vyloženě říkal....chcete zefektivnit výrobu? To budu dělat rád, chcete zvýšit automatizaci? Super!! Chcete vychovat chlapy co to dokážou servisovat, udržovat v chodu...ano, to dělám rád. Zasnil jsem se a vzpomínal na výrobu ve Philipsu. Tři, čtyři lidi na lince a jinak sám robot, banda kvalitářů a technologů. Ale jestli po mě chcete abych honil lidi, tak to si najděte jiného. Prý ne...to samozřejmě nechceme...nám jde o rozvoj firmy, chceme zavést průmysl 4.0, to je naše budoucnost...něco ve mě výstražně zablikalo. Pokud někdo mluví takhle, tak většinou nemá moc ponětí o čem automatizace je, má naučené fráze, ale zkušenosti minimální, ale nedbal jsem. Taková funkce, výrobní ředitel, to je něco. Rostu, rostu, plácal jsem se v duchu po rameni. A tak jsem nastoupil do funkce výrobního ředitele. Lidé mi vykali, uctivě mě pouštěli do dveří, když jsme někam přišel, tak nějak se rychle místnost vyprazdňovala a já se cítil nějak nesvůj. Byl jsem mezi těmi lidmi tak nějak úplně sám. Nevadí, zvyknu si. Přemohl mě pocit vlastní důležitosti a přesto, že jsem sice měl služební auto a peníze prakticky stejné, nebo vlastně nižší, protože jsem si musel platit naftu, bral jsem to jako zkušenost a růst. A tak mě firma pozvala na teambuilding. Krásná aktivita. Seděli jsme celý den v jedné místnosti, dostali jsme knížku od prý světoznámého autora, samozřejmě o managementu, o čem jiném, návod, jak se zdokonalovat a jak už bývá zvykem u zakomplexovaných firem a malých lidí s malým rozledem, tak jsme vzhlíželi k velikánům co to někam dotáhli, jako Bill Gates, Baťa s pocitem, že teď když víme jak to dělali oni, že když se naučíme pár citátů, co kdy řekli, tak teď to jako někam dotáhneme my a pod...a k tomu několikahodinová přednáška jenoho sebestředného managera, patrně jedináčka, který neuznal jiný názor než svůj a který byl můj šéf. Tak to bylo moje první školení, které jsem jako výrobní ředitel měl. Když jsem dostal ještě pokoj, který jsem musel sdílet se svým kolegou, prý kvůli úspoře peněz, tak jsem začal tušit, že je něco špatně. Firma co si hraje na světového hráče, chce se srovnávat s Bilem Gatesem, ale její manageři bydlí po dvou na pokoji. Jako druhé školení jsem podstoupil s jednou slečnou. Byla vybraná jako instruktorka školení TWI. Samozřejmě patřičně podchycené nástěnkami, tabulkami a pravidelnými kontrolami. O co se jedná? Je to jednoduché. Za druhé světové války bylo v USA nedostatek chlapů do výroby a tak firmy braly ženské z domácností aby výrobu udržely v chodu. Jenže taková paní, co má vystudovaných 4 třídy ZDŠ a co byla doma až do svých 40. let ví kulový o materiálu, ví kulový o elektřině, ví kulový o výrobě a tak se vypracovala metoda, jak s takovou paní pracovat. Jak ji vysvětlit, že ten šroubek se má takhle utáhnout, že tenhle kabel se má takhle napojit. Prostě...přiveďte mi pitomce a já mu to vysvětlím. No prosím. Naše firma to potřebuje, tak bude trénink. Sám jsem dostal školení od svého nadřízeného, jak nějaký můj předchůdce nebyl zapálený do této metody, jak jen ten co sám hoří může zapálit a podobné svazácké kecy, kterých už jsem za svůj život slyšel tolikrát...a tak jsem vyrazil se sexi slečnou na TWI nalejvárnu. No prosím. Pokud máte firmu založenou na manuální práci, proč ne. Pokud je Vaše orientace zaměřena tak, že budete brát pracovní sílu jen tu nejhorší na trhu, proč ne, pokud budete chtít konkurovat Malajsii, Vietnamu, tak samozřejmě ano, pojďme do toho, ale prosím, nemluvme o průmyslu 4.0 a jiné podobné nesmysly. Ale mělo být ještě hůř. Můj všemu rozumějící šéf si mě zavolal a jako kamarádovi mi říkal. Pojďte, něco Vám ukážu. Vyšli jsme spolu nahoru do patra, kde bylo okno do výroby a říká. Tam, tam vzadu, tam se mezi sebou baví, tam, ten člověk se loudá, vidíte to? Tady je tolik neefektivity. Tohle se musí změnit. Udělalo se mi vnitřně nevolno. Ten člověk je psychopat. A to je můj šéf. Proč nebavíme o tom, že ta a ta paní splnila či nesplnila normu a proč proč se nebavíme o tom, že tam a tam se vyrobily zmetky, ale bavíme se o tom, jestli se lidi mezi sebou baví nebo ne. Pojďme do výroby. A tak jsem šel. Přišel k jedné paní, tak 40.let a zjistil, že má schovaný mobilní telefon pod stolem. Tady se nesmí používat mobily ve výrobě. Lidi si hrají hry a nepracují. Musíte to hlídat a každý, kdo bude mít telefon, dostane stržené peníze. Dohlédněte na to. Něco neutrálního jsem odpověděl. Tohle je má práce? Buzerace lidí ve firmě, kde v případě vytvoření zisku se peníze pošlou pryč a proč vlastně? Ta paní má možná doma nemocné dítě a já ji mám vzít mobil? Co vlastně provedla? Normu plní dobře,tak proč ta buzerace? Je to fakt práce, kterou chci? .....Někdo mě pustil do dveří se slovy, až po Vás pane řediteli. To oslovení se mi začalo hnusit. Pracuji tady pod českým lokajem, který bude naše lidi buzerovat, jen aby se zavděčil, ale v podstatě je mu jedno, jestli je to ku prospěchu nebo ne. Lidí je jak sraček, že? Naše nejsložitější výroba spočívala na strojích, které k nám byly dovezené z Německa, protože tam výroba končila. Mašiny to byly komplikované ale už měly naběhané tisíce hodin výroby...prý průmysl 4.0 znělo mi v uších. Jen těch řídících systémů jsem napočítal snad 10. Těch druhů robotů....těch frekvenčních měničů. A náhradní díly téměr nula. O čem mluví, když chce zavádět průmysl 4.0, kde je nějaká norma, specifikace, standardizace? Kde je vlastní inženýring s desítkami specialistů, kteři znají dokonale každý systém ve firmě? Dal jsem se do toho. Vyhlédl jsem šikovné kluky, co měli potenciál růst, instruoval jsem šefy jednotlivých oddělení, aby schválili požadavek na programovací notebook pro kluky, nejdřív jeden a.......zavolal si mě můj šéf. Podívejte se, co ti idioti chtějí. Prý další počítač. To snad není možné. To nikdy neschválím. Už mají jeden. Budou si ho půjčovat!!! A bylo to tady. To je ten průmysl 4:0? Ne to je ta stejná indická firma, se kterou jsem pracoval v Arábii. Jeden idiot co si myslí, že má pravomoc jako ředitel zeměkoule a který omezuje všechno co se omezit dá a dusí jakoukoli iniciativu už v zárodku. Jen místo multimetru si teď budeme půjčovat počítač a musíme mu dokazovat úroveň znalostí, jestli jsme hodni zmáčknout enter na klávesnici. Můj podřízený mi přišel dát výpověď. Bylo mi to líto, ale chápal jsem ho. Můj šéf mu prý vyhrožoval, v době než se stal mým podřízeným, že pokud nespustí výrobu podle jeho přání na neotestované lince a jestli ihned nezačne dodávat zákazníkovi, tak ho vyhodí, on to udělal, ale od té doby si prý hledá nové změstnání. Popisoval, jak dělal všechno proto, aby se výroba rozjela, že nakoupil i za své peníze věci pro firmu, ale když pak chtěl proplatit pár stokorun, tak mu můj šéf řekl...“to je tvůj problém“ a nic mu prý nepropatil. Co jsem měl dělat? Bylo mi to líto, ale chápal jsem ho. Brzo ale přišel nový nejvyšší šéf. Byl to Angličan a všem svitla naděje, že to bude lepší. Začalo to nadějně. Každé ráno se sejdeme u nástěnky ve výrobě a povíte nám, jak Vám můžeme pomoci. Mí chlapi, hlavně ti mladí se těšili....to je něco....konečně se něco děje. Ti starší nejásali a nikdy si na nic nestěžovali i když jsem věděl, že mají také dost problémů. Záhy se ukázalo proč. Každý, kdo chtěl s něčím pomoci musel vypracovávat powepointové presentace, kde musel předvádět, jak daný problém sám řeší a celá pomoc se smrskla do kritiky Angličana spolu s mým šéfem, že to a ono se mělo udělat lépe a rychleji. Jen staří harcovníci si dělali svou práci v klidu a na nic si nestěžovali a nic nechtěli. Přišla reklamace od zákazníka a zjistilo se, že výrobky byly vyrobené na neschválené lince. Nový anglický šéf se rozčílil, ale chtěl se ukázat v dobrém světle a tak reklamaci akceptoval. Odhadem to mělo firmu stát tak do 10 miliónů korun. Zákazníci ale povraceli všechno co mohli a tak se škoda vyšplhala do 37 miliónů. Angličan vśechno akceptoval. Lidem se vysvětlilo, že nedostanou prémiovou složku, protože všichni odvedli špatnou práci a můj šéf se rozčiloval a vykřikoval, že kdyby to věděl, že by sám mého podřízeného vyhodil, kdo mu dal tu pravomoc vyrábět na neschválené lince, že bude po něm zpětně vyžadovat těch 37 milónů....ten člověk mi začal být vnitřně zcela odporný. A to jsem s ním od teď musel sdílet kancelář. Bezcharakterní lokaj s plnou hubou frází s minimem zkušeností, ale dost inteligentní na to, aby se dokázal udržet u svého koryta. Zato na mě se začaly projevovat stresy. Další přímý podřizený mi dal výpověď. Cituji „kvůli tomu čur*kovi co ti dělá šéfa”. Co jsem mohl dělat? Demagogie, neustále stavění jakýchsi projektů, které pak byly zastavovány, předělávány a posunovány protože se nelíbily mému šéfovi, paranoja Angličana, který si vymínil právo, že nikdo nesmí s o své vůli objednat ani za 10 korun materiál bez jeho schválení a nakonec zákaz pro dělníky, že nesmí ani svačit na kuřárnách. Na otázku proč byla odpověď, že kvůli požárním předpisům, že svačina je hořlavá. Tak s tím mám jít mezi lidi. Tajně jsem se domluvil s externí firmou a z takto získaných černých peněz jsem nechal koupit počítač pro kluka co chtěl programovat automaty a sám jsem se užíral v čím dál větších depresích. Jedno bylo jasné. Byl jsem v tom sám. Zespodu mi nikdo nepomůže a zhora...tam je jen jeden Angličan s paranoiou, který si myslí, že jen jediný má pravomoc nade vším a jeden lokaj, který mě klidně nechá vyhodit, pokud budu jakýmkoli způsobem v jeho cestě, tak jak se už měl tendence se projevovat v případě mého podřízeného. Špatně se mi chodilo do práce, špatně se mi jednalo s lidmi, špatně se mi rozhodovalo, protože za každým mým rozhodnutím jsem musel přemýšlet co lokaj udělá. Jsem ředitel, ale vlastně jsem podržtaška, která se musí neustále ohlížet a nemá vlastně právo rozhodnout. Byl jsem na rozcestí. Buď se ze mě stane také bezskurpulózní hovado co v lidech nebude vidět lidi, ale jen zvířata na porážku a půjdu tady v Čechách nahoru nebo to neakceptuji a buď mě to odrovná nebo to musím změnit. V celém svém životě jsem neměl tak málo pravomocí jak teď kdy jsem ředitel. Už i doma jsem měl problémy, byl jsem nervózní, podrážděný až jsem se dostal do stavu, kdy jsem doma vstal a najednou...neviděl jsem, dočasná slepota pak to odeznělo, ale nedokázal jsem dát oči k sobě...tak dost. Končím. Mám svůj věk, chtěl jsem dožít do důchodu v Česku, ale tohle je moc. Tohle lokajské chování, takhle pokřivené páteře, to jsem neviděl nikde ve světě. Daj jsem výpověď. Můj šéf se na mě překvapaně díval a povídá...."Pro tebe je tak nejlepší mít maximálně jednoho, dva podřízené, víc nezvládneš". Podíval jsem se na něho a pokrčil rameny. Myslel jsem si své. Tady už nemělo smysl se dohadovat. Byl jsem rád, že jsem ten krok udělal. Ještě jsem si poslechl presidenta, jak hovoři o průmyslu 4.0 a varuje před zdaňováním robotů....mluví o automatizaci a má mobil Aligátor....zdá se, že Česko je plné odborníků. Vzpoměl jsem si, jak nám lhal při otevírání Philipsu v Hranicích, kde jsem pracoval a za svou lež se nikdy neomluvil, slyšel jsem Ovčáčka, jak mluví o pražské kavárně a uráží lidi co měli často podobné názory jako já, omluvil jsem se v duchu Peroutkovi za to jaký jsme národ, poslechl si názory pana Babiše a dospěl k rozhodnutí, že už zase na chvíli nechci platit daně v tomto státě a že to zkusím zase ve světě. Tak mi držte palce, první zastávka. Německo....




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se