03.08.2012 06:25:05

Zajatec Kanadských železáren, aneb z Kanady před Bulharsko na Taiwan.

Mé nejčernější představy se začínaly naplňovat. Kanaďani nebyli schopni dokončit jednoduchou práci ani za 5měsíců ode dne zadání. Kolega mě v práci uklidňoval...“buď v klidu, nemusíš nic dělat a platí tě.....dobře tě platí....“. Ale já v klidu nebyl.
Kanadský spolupracovník říká, pojď se přestěhovat do Kanady, já ti to zařídím, lidi s takovou kvalifikací u nás potřebujeme, dovedeš sem rodinu, seženeš si bydlení....Hleděl jsem na něho se zděšením v očích. Chvíli jsem sice uvažoval, že jsem pitomec, co se mi nelíbí, Kanaďani tak nekradou jako Češi, nejsou tak zkorumpovaní jako naši politici a co mě doma čeká? Bída na důchod, vysoké daně, které stejně nenasytí naší pokladnu? Ale pracovat takovýmhle stylem do konce života....Chtěl jsem sice, ať za mnou přiletí má rodina, ale jak jim mám koupil letenky, když mám odletět domů vždy už za 2 týdny, protože to už bude všechno hotové tak jak slíbili. Slíbili, často slibovali, ale nikdy neudělali a tak jsem chodil do lesa střílet z luku, který jsem si koupil, vybavoval ho stále lepší a lepší optikou, tětivou, šípy, ...... jezdil do USA podívat se co je v obchodech, cestoval 500km po okolí, jen abych nějak zabil čas. S radostí jsem uvítal bleší trh, který se pořádal v Sault Ste Marie na straně USA. Připravil jsem si jen pár US dolarů a že si zajedu něco koupit. Vzpomínal jsem na holandské bleší trhy, které se mi vždy tak líbily....ale chyba lávky. Takovouhle veteš, co tady prodávali, to bylo moc i na mě a to je co říct, protože já mám takovéhle věci rád.
Ulice u Mackinag
Ulice blízko jezera s ostrovem Mackinac v USA....Harleje a turistická atmosféra....

Zajel jsem asi 200km na jih a docházel mi benzín. Nabral jsem plnou nádrž, ale automat mi nechtel vzít mou platební kartu. Berete kanadské dolary? Ptám se. Jo, povídá slečna, ale za stovku vám dám jen osmdesát, i když je kurs jedna ku jedné...COŽE??? Nakonec mi nezbylo než souhlasit, že prý s tím musí daleko předaleko do směnárny a tak....Plný vzteku ale s plnou nádrží jsem odjížděl od benzínky. Takoví sprostí zloději, úplný hnus. 20 dolarů v háji.Začal jsem počítat. Nakonec jsem došel k tomu, že jsem ten benzín koupil ještě levněji jako u nás v ČR i přes to, že jsem přišel o těch 20 dolarů. Tak vida. Na daňové zloděje v ČR jsem už tak zvyklý a nechám se okrádat s úsměvem na rtech, ale tady mi to zkazí den. Nakonec se mi nálada zlepšila a tak jsem alespoň propašoval litr whisky přes hranice do Kanady
Sob
Jen kamarád sob si se mnou přišel popovídat..

....Začal jsem být postupně v depresi. Práce se nehýbe, jen se schůzuje, neschopní manageři hodiny vypráví o bezpečnosti, o odborech, co můžeme a co ne, ale kde nic tu nic. Povídám....jedu domů na dovolenou, já to tady už nesnesu. V hlavě se mi honily myšlenky o tom, že svět je nespravedlivý, že jsou národy, které nemusí vůbec pracovat, ale mají dostatek nerostných surovin a tak si žijí daleko lépe jako jiné národy, co můžou prodávat jen sebe a svou práci a některé ani tohle nemohou, protože nad každým občanem sedí nějaký úředník, který jim jejich práci zdaní tak, že jsou to pak jen chudáci co otročí místnímu systému. Divný pocit se ještě znásobil, když přišel obchodní manager kanadské firmy a vysvětloval, že nakupují koks z Číny a že ho mixují s kanadským....a zákazníci od nich kupují radši ten označený „made in Canada“, protože si myslí, že je kvalitnější.
mrak
Zase prý bouchla struska....ale kdo ví, co to bylo, však ona to ta kanadská přiroda za nás vyčistí, nebojte se.

.....Musím domů, nebo se tady brzo zblázním. Po určitém dohadování jsem nakonec tu dovolenou dostal. Odletěl jsem domů spolu s kufrem na luk, a spoustou jiných pitomostí, co jsem si koupil a v hlavě mi pořád vyskakovala myšlenka...co budeš sakra dělat se svým kanadským vízem???? Mé vízum totiž už dávno přestalo platit, protože práce v Kanadě se protáhla nade všechny mé odhady a já jsem nepočítal s tím, že budu potřebovat mít vízum s tak dlouhou platností. Vystavili mi sice pracovní povolení, ale teoreticky jsem nesměl opustit Kanadu, vyjma návštěvy USA, protože by mě pak nemuseli pustit zpět. Taková situace je úplně šílená. Takže buď to risknu a budu spoléhat na to, že mi kanadská ambasáda v Praze vízum prodlouží a nebo se musím dostat zpět do Kanady nějak přes USA, kde mi mé turistické vízum stále platí. Zaobíral jsem se těmito myšlenkami až do Londýna, kde mě paní u přepážky řekla....kde máte fakturu za zaplacení vašeho dodatečného zavazadla? Nemám, povídám, platila to má firma a já jsem jim fakturu předal. A paní povídá,... ale kanadské aerolinky nám musí potvrdit, že to je zaplacené, jinak to musíte zaplatit znovu nám ( British airways). A kolik to dělá? Zeptal jsem se. Řekla mi cenu, která byla 2x vyšší jako po mě chtěli za mé zavazadlo v Kanadě. To je ale bordel, říkám si, jak je možné, že doprava zavazadla z Kanady do Vídně stojí míň jak z Londýna do Vídně????... Nemám fakturu, vážně nemám a nic platit nebudu, protože je to už zaplacené. Tak běžte na přepážku ke Kanaďanům a vyžádejte si kopii o proplacení...nojo, ale kde jsou? Jsou na terminálu T9....ale mě to letí za 20 minut....tak zaplaťte zavazadlo navíc....nezaplatím....tak běžte....a tak jsem utíkal na T9....Dobrý den, letím ze Sault Ste Marie a potřebuji fakturu o proplacení zavazadla.....pán se podíval do počítače....jo, máte to zaplaceno, řekněte jim to. Já to potřebuju vytisknout...jen jim to řekněte...a tak jsem běžel zpět. JE!!! to zaplaceno, říkám paní. A kde máte fakturu, povídá ona...Nemám..Tak to musíte zaplatit....A tak jsem běžel zpátky. Pane, potřebuji fakturu...Ale nám nejde tiskárna, povídá...Tak jim alespoň řekněte, že jsem to zaplatil. A pán se předklonil přes roh a zavolal na jinou kolegyni a povídá...on je v pořádku, řekni jim to...a to zrovna v okamžiku, když se z rozhlasu ozývalo mé jméno s varováním, že zpožďuju let. Udýchaný jsem nastoupil do letadla a za mnou zaklaply dveře a odletěli jsme.
Hned druhý den jsem byl na Kanadské ambasádě. Dobrý den. Mám pas, mám všechny potřebné formuláře, mám zaplacený poplatek, mám fotografie, mám.....potřebuji se jen dostat za 3 týdny zpátky do Kanady na jakékoli vízum, jsem tady jen na dovolené a tady mám pracovní povolení.....
Dobrá, dejte to sem a přijeďete za 10 dnů. Doma jsem si užil dovolenou jak se jen dalo a vypravil jsem se opět do Prahy....klepu na dveře ambasády...zavřeno. Já pitomec. Proč jsem si nezjistil, že je něco jako Den královny Viktorie?...koho by napadlo, že když mají zavřeno na Cyrila a Metoděje, že si udělají volno i jindy?...Nebo, že by....že by Cyril a Metoděj došel až do Kanady? Jak to, že pro ně platí jak kanadské, tak české svátky? Žerty stranou. Po zkušenostech s prací v Kanadě bys takovýto přístup snad měl očekávat ty pitomče....říkám si pro sebe. Měl sis to zjistit na internetu někde v nějaké kolonce nějaké podkolonky mají jistě uvedeno, že mají zavřeno...A tak jsem se opět projel do Prahy a zpět. Zase 600km pro nic za nic. Na druhý den jsem byl na ambasádě znovu, protože mi volali,že mám vízum uděleno. Ale ouha. V čekárně bylo asi 20 lidí. Hrnul jsem se ke přepážce, Že si jdu jen vyzvednout pas, ale nějaká čekající paní na mě zakřičela, ať se postavím do řady. Že všichni čekají. Po 300 km cesty, hladový bez oběda jsem tedy trpělivě čekal asi 45minut, až jiná paní co měla s sebou asi 20 pasů vyřídí u přepážky všechny formality. Druhá přepážka ambasády byla sice otevřená, ale pasy nevydávala a slečna se jen dívala do počítače a nikoho nebrala. Vybavil se mi dávno zapomenutý a někde hluboko v mé pamětí zasutý pocit člověka druhé kategorie, takový ten pocit, který jsem zažil se svým tátou, když se mi snažil kdysi dávno v Tuzexu koupit kalkulačku, kterou jsem tehdy nutně potřeboval do školy. Neměl ale bony ( těmi se tehdy v Tuzexu platilo a české koruny nebrali ) a tak chtěl za koruny koupit nějaké bony od někoho v Tuzexu....a ten člověk mu řekl....Nežebrejte tady.... Táta byl z toho vyřízený. Copak je nějaký žebrák? Celý život pracuje, chce zaplatit a prý žebrá. Copak může za to, že se narodil tam, kde se neplatí markama nebo dolarem? Copak může za to, že nás komunisti takhle zavřeli a oddělili od světa? Copak může za to, že kvůli komunistům se člověk mohl dostat do vězení jenom tím, že měl doma pár dolarů nebo marek a tak si je vůbec nemohl legálně koupit? Jen načerno což bylo tehdy protizákonné....A tak jsem využil čas na pozorování lidí kolem. Seděli tady a každý se tvářil veledůležitě. Pán v saku s kufříkem, paní v kostýmku, student v obleku, ale v teniskách, ovšem s kravatou na které byly kanadské vlaječky. Co je to tu za tyátr? Jiná čekající paní povstala a postavila se před královnin portrét a začala vysvětlovat nějakému pánovi něco o královské rodině. Neubránil jsem se úšklebku. Paní se na mě káravě podívala. Všichni jako ovce jsme přijali tuhle hru na druhořadé občany co nám byla vnucena, ale ještě navíc jako správní lokajové se v ní takhle sebemrskačsky vyžíváme. ....‘Další na řadu‘.....zavolala slečna od přepážky. Další starší paní, čekatelka přistoupila k okýnku a začala obšírně vysvětlovat, že letí za synem, že je šikovný, že pracoval někde v Belgii a teď že v Kanadě a že ona letí za ním ....a podobné nesmysly...koho tohle zajímá? Proč tohle musí každý poslouchat? To jako že ten syn je něco víc jako ten zbytek Čechů, co zůstal doma a ona je jeho pyšná matka nebo co? Každý další okamžik mě na ambasádě jen víc a víc znechucoval. V rohu se krčila jiná paní s pánem a snažili se vyplnit dotazník na turistické víza. Bohužel moc neuměli anglicky a tak poprosili studenta s kravatou s kanadskými vlaječkami o pomoc s vyplněním formuláře v angličtině....ulehčeně jsem si oddychl. Alespoň někdo, kdo si tady na nic nehraje a není tak dokonale škrobený. Tu však přišla nějaká ‚asi‘ studentka, postavila se a anglicky s českým přízvukem suveréně pronesla...“Kdo je poslední?“. Co zase tohle je za komedii? Copak si ta veledůležitá koza snad myslí, že na kanadské ambasádě v Praze bude čekárna plná Kanaďanů, Angličanů, Australanů nebo co? Nebo jen chtěla ukázat nám ostatním hlupákům, že umí mluvit anglicky? Tu náhle slečna za přepážkou pronesla....‘Další‘....a paní co seděla vedle mě řekla...vy si jen vyzvednete pas? Ano, já čekám jen na to. Tak běžte....Ovšem jiná paní zavolala...já taky čekám....ovšem paní vedle se nedala a řekla, on tady čeká déle....NEUVĚŘITELNÉ...ještě někdo jiný v té čekárně se choval trochu lidsky. Vyzvedl jsem si během jedné minuty pas a slečna mi cosi říkala o mém vízu a já jí řikal, že je mi úplně jedno, jaké vízum dostanu, že mám stejně pracovní povolení a potřebuju jen překročit hranice. Dala mi k pasu nějaký list papíru s anglickým textem. Poděkoval jsem, poděkoval jsem i paní co mě pustila před sebou k okýnku a ta to bez náznaku úsměvu nebo jakékoli reakce přijala a přečetl jsem první větu z anglicky psaného papíru co jsem dostal. Jsme velmi potěšeni, ....je naší ctí.....že jsme Vám mohli vydat....v případě.....zachvátil mě vztek občana druhořadé kategorie. Roztrhal jsem papír bez toho, že jsem si ho přečetl a ještě na ambasádě ho vyhodil. Odjížděl jsem pryč z Prahy plný vzteku na naši lokajskou povahu, která je v nás pořád zakořeněná, ať si řiká kdo chce co chce. Po cestě na dálnici jsem si za jízdy otevřel pas a zjistil jsem, že mám nové víza, dokonce pracovní, dokonce ještě delší než jsem požadoval, dokonce s mnohonásobným vstupem a to i přes to, že jsem požadoval jen turistické, zaplatil za turistické a vyplnil všechny formuláře jen pro turistické vízum...Alespoň něco. Konec se strachováním že se nebudu moci vrátit...Už mám zažádané o pracovní víza na Taiwan...takže za měsíc za dva budu představovat sen každého ilegálního immigranta. Můžu pracovat v EU, v Kanadě, v Číně, v Jižní Koreji, Taiwanu, s trochou papírováni v Japonsku....ale stejně se nemůžu rozkrájet a budu vždy jen v jednom státě. :-DD
Dovolená mi utekla a já odletěl zpět do Kanady. Po třech týdnech se práce vůbec nepohly. Hleděl jsem na Kanaďany v šoku. Co jste celou tu dobu dělali? Rozdrnčely se telefony a vysvětlil jsem na firmě, že takhle to fakt dál nejde, že buď tady zůstanu navěky a už se mnou nemůžou počítat jinde, a nebo musí na zákazníka přitlačit....a tak se oznámilo, že toho a toho dne prostě končíme, ať už bude práce dokončená nebo ne. Nakonec se přece jen něco velmi pomalu začalo dít. Nebudu to zbytečně popisovat, ale za měsíc a půl, 10 hodin před mým odletem byla práce dokončena. Práce, která by v Asii zabrala s nadsázkou maximálne jeden měsíc. Neuvěřitelné. Rozloučil jsem se srdečně s Kanaďany, slíbil, že přiletím zase, pokud budou pokračovat v práci, nakonec, nejsou to špatní lidé a rezolutně jsem odmítl jakoukoli práci v USA, protože mě kolegové upozorňovali, že je to tam úplně stejné.....Na letišti jsem musel obětovat jeden litr whisky kvůli nadváze a upozornění, že kvůli bezpečnosti (opět) nesmí brát těžší zavazadla ani za příplatek..... Dal jsem ji slečně na ‚checkinu‘ s tím, že si má na mě vzpomenout večer, až ji bude pít a odletěl jsem domů. Seděl jsem v letadle a díval jsem se na tu ohromnou krásnou zem plnou lesů a jezer, říkal si, třeba se tady už nikdy nepodíváš....a.....necítil jsem při tom vůbec nic, zhola nic. V letadle v Torontu jsme hodinu čekali bez pohybu na runway a letuška mě musela 3x upozornit, že si mám sundat sluchátka z uší. Já se ptal proč a ona mi řikala, že během startu to není dovoleno, a já na to, že už hodinu stojíme a ona, že kdyby náhle zazněl povel pro opuštění letounu, tak že bych ho neuslyšel.....no prostě Kocourkov...a to jsem letěl první třídou..... Takže vůbec žádný pocit smutku, nebo něčeho takového jsem neměl, tak jako jsem míval když jsem odlétal z Koreje nebo z Číny dokonce i ze Španělska...asi je to tou ambasádou, kdy se na Vás dívají jako na něco nechtěného...
Nechci mé negativní zkušenosti s prací v Kanadě nijak generalizovat. V Kanadě jsem byl jen něco přes půlrok a zkušenosti mám jen s jednou firmou a to je vážně moc málo na jakékoli jen trochu objektivní hodnocení kterékoli země..
Lidé jsou přátelští, i když se meni nimi najde spousta podivných i dalo by se říci i úchylných obyvatel. Jako příklad bych uvedl případ kanadské-muslimské rodiny, kdy otec rodiny povraždil vlastní dcery, kvůli tomu, že chtěly chodit na rande, ale třeba i rozporuplný vztah Kanaďanů k původnímu Indiánskému obyvatelstvu, které nemusí platit daně, může lovit zvěř i mimo sezónu a podobně. A proto je skoro každé kasíno a herna v Kanadě vlastněna Indiánem....
Indianske kresby
Indiánské kresby staré 200 až 400 let na skalách...moc toho po nich nezbylo,že? Kampak na naše předky....


v každém případě je Kanada stále zem mnoha možností i díky rozsáhlému nerostnému bohatství.
Jako z Vinetua
Krajina je ale překrásná...

Ale konec zvonec a jede se domů...

Dovolená v ČR byla super. Tedy...vlastně to ani ČR nebylo, jelikož jsem se jedno ráno probudil a rozhodl se, že odpoledne zajedeme do Bulharska a tak jsme jeli....autem....cesta autem byla docela náročná, nechápu, jak to mohl před lety můj táta zvládat ve staré MB1000 přes Rumunsko, bez dálnic, ale podařilo se nám docela vypnout a oddechnout si a kvůli těm pár telefonátům na Taiwanskou ambasádu nemusím zrovna sedět doma. Rodina by měla být aspoň někdy pohromadě. Na kolonádě na Zlatých Píscích u moře jsem popíjel nějaký koktejl a zajímal se o věci z 2 světové války, které prodával jeden Rus. Zapalovač německé tankové brigády z roku 1944, pero s hákovým křížem, nábojnice....a tu jsem uslyšel vedle čestinu. Když Rus zaslechl čestinu tak mi anglickorusky říká „Czech plócho, plócho, no money no bussiness, no money, Czech plócho“...A já přešel z angličtiny do ruštiny a vysvětlil jsem mu, že ví úplné ho..o kolik můžou mít Češi peněz. A že Czech je setsakra charašo..A že odteď už se mnou žádný bussiness neudělá a jen tak jsem mu zamával před obličejem několika stoeurovkami, abych ho vytočil......

Po návratu do ČR jsem několikrát zajel do Prahy kvůli taiwanskému pracovnímu vízu. Jaký rozdíl oproti Kanaďanům. Kancelář spíš jako nějaká malá firma, žádné bezpečnostní rámy, žádní bezpečáci a jiné opice, holky za přepážkou v klidu, vstřícné, turistické vízum? Na co, vaše rodina může přiletět jako turisti bez víza, pokud nebudou déle jak 3 měsíce a pokud jo, tak stačí na jeden den odletět a zase přiletět na další 3 měsíce....hned jsem se cítil líp. Těch 15 minut v čekárně jsem se snažil něco nastudovat o Taiwanu....přece jen jsem nevědel o té zemi nic moc. Je to prý ostrov, něco přes 400km na délku a okolo 150km na šírku, takže porovnatelné s ČR, je to opět trocha schizofrenie, kterou už znám z Koreje, kdy o sobě tvrdí, že jsou Číňani, ale vlastně se tak trochu od Číňanů snaží odlišovat...že mají spoustu genetických a národnostních kořenů z minulosti, dokonce i nějakou menšinu s kořeny odněkud z Jamajky, asi to víte, ale na Taiwan utekl Čangajšek před Maocetungem (omluvte můj pravopis, nevím, jak se to píše česky), takže tady máme opět komunisty oproti kapitalistům...a to je tak všechno, co jsem se stačil za 15 minut dozvědět.
Odletěl jsem na Taiwan a najednou jsem cítil zase Asii. Tisíce lidí okolo, vlhko ve vzduchu, horko 36 stupňu....Tak jsem zase v Asii....uvědomil jsem si to, když jsem zpocený po mnohahodinovém letu s tězkými kufry čekal na autobus u letiště v horku, vlhku vzduchu plném výfukových plynů z autobusů. Po 250 km jsem dorazil do hotelu a dal si sprchu. Kolegové mě hned navštívili.Taiwan je fajn, máš tady na hotelu bazén, saunu, je tu teplo, přes zimu tu je tak 20 stupňu občas tajfun a zemětřesení...‘ povídá se smíchem. ‚Na rohu je bar, tam v sobotu tančí holky okolo tyče‘...s těmito informacemi jsem uléhal první den do postele. Tak Taiwan. Snad to tady bude lepší. Uvidíme.
Na druhý den jsem vyrazil do města.
Na voziku
Předměstí Taichungu

Taichung. Ani jsem nevěděl kde to je, když jsem odlétal, ale spoléhal jsem na řidiče autobusu, že mě tam dopraví. Dokonce jsem chvíli žil představou, že je to čtvrť v Taipei a autobus je městská doprava. Ale ne. Je to město, které má asi dva miliony a šestest tisíc obyvatel, takže je kam zajít. Na rozdíl od Číny jsem neviděl okázalé boháče v limuzínách, ale taky jsem neviděl žádné opravdu chudé lidi. Svět je naruby. Kapitalisti dělají to co mají dělat komunisti a komunisti dělají to, proti čemu sami bojovali.... kapitalismus.... Jaký je tu rozdíl oproti poloprázdné Kanadě. Pivo si koupím klidně v samoobsluze a nikdo mě farizejsky nenutí dávat si plechovku do hnědého pytlíku, abych nekazil místní mládež tak jako v USA. Nikdo po mě nechce občanku, když to pivo kupuju a klidně si ho můžu vypít i na autobusové zastávce, když se mi zlíbí. Do města se dostanu autobusem a pokud jedu míň jak 8 kilometrů, tak je to zadarmo. Koupil jsem si hned elektronickou kartu s čipem (asi za 140 korun), kterou přikládám při vstupu a výstupu a je to. Pohodlné. Ani se mi nechce v tom provozu řídit auto a můžu si dát klidně to pivo. Taiwanci jsou celkem přátelští, a každý má malý skůtr...mám pocit, že se každý Taiwanec narodí se skůtrem na zádech, protože skůtrů jsou tady mraky.
Skutry
Skůtry Taichungu...
Zaběhl jsem se podívat na nefritový trh, abych zase nasál tu asijskou atmosféru..
nefrit 1
nefrit 2
nefrit 3
A prohlédl si nejbližší chrám
charm strecha Taiwan
Trošku víc barevnějši a propracovanější jako v Číně, nezdá se Vám???

A co čert nechtěl, už po týdnu pobytu.....tajfun. Skůtry na ulicích leží na zemi jako pokácené stromy, voda se valí každou skulinkou do bytu, nikdo nesmí jít do práce a kdo už tam je, ten tam má zůstat. Všechno je zavřeno, ale za jeden den je všecho pryč. Skůtry se postaví, polámané větve stromů odstraní, byt se vytře, a jede se dál....co mě čeká příště? Snad ne to zemětřesení?...Kdo ví..uvidíme.....už se móóóóóc těším.

Tak zatím ahoj...




Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se