22.11.2011 23:28:48

Z Koreje do Kanady

Kanada
Přiletěl jsem domů, pár dní si užil naše pivo za málo peněz a pak směle na kanadskou ambasádu do Prahy.Vejdu dovnitř a procházím detekčním rámem. Pán mi sebere mobil, MP3 přehrávač, klíče od auta, drobné, abych se mohl posadit asi 10 metrů od kontroly do čekárny.
Přistoupím k okýnku a paní mi říká….’kde mate LMO?’. Jaké LMO?...’Podívejte se na internet, tam všechno najdete’. Tak paráda, pro tuhle větu jsem jel 300km do Prahy a zpět. Kdepak Čína, kdepak Korea, Japonsko, kdepak všechny ostatní země, do Kanady se tak snadno nedostanu. Vzal jsem si zpět mobil, MP3, klíče a odjel zpět. Po cestě si říkám, jak to, že vždy když jedu do Prahy, tak odjíždím zpět pořádně vytočený. Zasednu k počítači a hledám a hledám…LMO…něco jako názor místního pracovního trhu v Kanadě, že někoho jako mě potřebují. Vystaví to kanadská strana, snad nějaké ministerstvo, nebo co. …se asi zbláznili. Volám na firmu, že bez toho nemůžu nic dělat. A taky jsem dělat nemohl. Po 3 týdnech jsem dostal z Kandy vyrozumění, že nikdo v celé celičké Kanadě mou práci dělat neumí a že teda můžu do té krásné země přicestovat. Plný radosti jsem se vypravil na ambasádu s LMO a paní mi řekla. ‘Kde máte výpis z rejstříku trestů?’ Neměl jsem. Kde máte fromulář bflmpsvz…neměl jsem, kde máte výpis vašich rodinných přislušníků na formuláři 456… kde máte výpis z vašeho bankovního účtu za poslední 3 měsíce?...neměl jsem. Odejel jsem s nepořízenou, doma jsem dvě hodiny vypisoval formuláře a druhý den jsem opět jel na ambasádu. Jiná paní povídá..’tenhle formulář je špatný, musíte vyplnit jiný’, ale vaše kolegyně říkala…..ne, je špatný…. Nu dobrá. Za dvacet minut jsem měl vyplněný jiný. A kde máte podpis, že váš otec vás nenavštíví v Kanadě? …Ale on už je 20 let mrtvý…. Ale to musíte podepsat…a co vaše bývalá žena?...Ta mě nenavštěvuje ani doma….Podepište…. Zaplaťte 70 Euro u této banky…Napočtvrté jsem už měl víza v ruce. 1200 km a jeden a půl měsíce v háji.
Sbalil jsem se a nastoupil do letadla ve Vídni. Konečně business. Zase si poletím jako král. Sedím a ptám se stewarda…kde máte USB přípojku, chtěl bych si dobít IPod. Nemáme pane..To je dost divné říkám si. Nevadí…pustím si nějaký film na obrazovce….Snažím se vydloubnout obrazovku z opěradla ….sláva už to leze ven…jejda….někdo přede mnou mi ulomil obrazovku…chci zavolat stewarda…ale přece jen otočím obdélník formátu A5 a nevěřím vlastním očím…obrazovečka velikosti většího mobilního telefonu…kam jsem se to dostal?? Pan steward nám pustil film…… Všem stejný film…..a všichni měli zrnění na obrazovce. Jako bych se vrátil 15 let dozadu ……Po 10 minutách boje s nějakým kazetovým přehrávačem v kuchyňce obraz naskočil a letuška objala šikovného stewarda, že opravil video a konečně jsme něco viděli.
Čím to letím? Austrian airlines. Čekal jsem teda něco jiného.....Přišel kuchař a ptal se mě co jsem si vybral z menu a zapsal si to. Alespoň že posádka je příjemná. Vypil jsem spoustu dobrého červeného vína a na závěr něco whiskey a vystoupil v Torontu. Tak tenhle let jsem přežil. Zcela zmatený z místního času jsem se snažil nastavit si hodinky na elektronický signál atomového času vysílaného někde v USA, ale neuspěl jsem. Na co mám tak drahé hodinky, když to stejně musím nastavovat ručně. A do háje, vždyť se ani nepřipojím do zásuvky. Jiná zástrčka, 110V …. Chtěl jsem si koupit adapter, ale 27 dolarů za kousek plastu…vedle se pán rozčiloval na prodavačku, že ji nedá čtyři dolary za tři deci vody, že radši bude na suchu. Nakonec ani já ten adapter nepotřebuju. Pošlu sms, to stačí.
Kanada Letadlo
Nastoupil jsem do letadélka a bylo mi hned jasné, že tady si na business třídu nehrají. Sedím na sedačce těsně vedle přilepené žvýkačky a objednávám si velkopanským způsobem pivo. Prý je to Budweiser…jo…Budweiser..americká šlichta je to, jen se jmenuje po našem plzeňském. Steward mi donesl 3 deci piva v plechovce a chtěl 6 dolarů. Já ještě nemám kanadské dolary….beze slova mi plechovku zase vzal a já si objednal džus. Ten je zadarmo. Koukám dolů…samý les, občas jezero. Kdepak je tady civilizace? A už přistáváme. Už je taky na čase, takovýhle let mi nedělá dobře. Poskakovalo to s náma až jsem se moc dobře necítil. Kolega už na mě čekal a povídá. Tady je to strašný. Tyhle železárny už mají přes sto let a to co tady opravujeme, to je tady už od války protože tehdy potřebovali železo. Před pár lety to koupili Indové, však uvidíš. A taky jo. Jako první jsme museli absolvovat třídenní bezpečnostní školení, dostali jsme respirátory, nesměli jsme se dotknout žádného nářadí, protože to prý odbory zakázaly, takže šroubovák nebo voltmetr je pro nás nedostupné zařízení.
Chtěli jsme zapnout napájení…nene…to nesmíte….musíte vyplnit formulář. Na co ptám se. Já tady na té straně mám jen 24 Voltů, to nezabije ani žížalu. To je naše bezpečnostní procedůra, nemůžeme ji obejít, jedná se o tvou bezpečnost. Hleděl jsem na Kanaďana, jestli si nedělá srandu. Fabrika stará, jako naše železárny někde uprostřed šedesátých let minulého století, cesty blátivé část fabriky tak vhodná na natáčení nějakého filmu, protože už na střechách budov rostly stromy a on tady mluví něco o bezpečnosti a 24 voltech…to se mi snad zdá.
Kanada Esar steel
Tak takhle otresnou koksarnu uz potkate malo kde....
Tak dobrá, vyplníme formulář a počkáme 48 hodin na povolení, tak jak žádá procedůra. Kolega říká…Víš co tvrdí Bart Simpson? Nevím. Odpovídám. Že Kanda je stejná jako USA, jen jsou tam škaredší lidi. Zasmál jsem se. Simpsony zná skoro celý svět..O chvíli později jsem se dal do řeči s jiným Kanaďanem kterému chybělo pár zubů a říkám, že mám motorku a tak jsme se dali do řeči o jeho motorce a o tom, že už zastřelil za život asi 70 jelenů…a já povídám, tady jde všechno tak pomalu, ani nevím kdy skončíme, já tuhle práci dělám tak za týden, možná týden a půl, ale tady s tou vaší podivnou bezpečností..On povídá. Pomalejší práce je lepší, dostaneme daleko víc peněz. Tak tak je to, povídám si, o to jim tady jde. Pak mi říká. Podle odborové smlouvy máme teď nárok na svačinu. Říkám…teď? Hodinu po tom co jsme začali? Jo teď. A zmizel na hodinu a půl….Kam jsem se to dostal? Nikdo tady evidentně neinvestoval nejmíň 20 až 30 let. A teď ještě ty odbory. Vždyť ti lidé nejsou schopni nic změnit, a svou přestárlou fabriku už vůbec ne. Pokud by se jim rozpadl trh jako nám po roce 89, tak nepřežijí ani měsíc..
Kanada Essar steel
Takhle si Kandani predstavuji ekologii. V popredi most pres reku do USA

Potkal jsem nějakého šéfa a ten se mě ptá…jak se ti líbí v Kanadě? Pln rozpaků říkám něco o krásné přírodě, co taky mám říct. A pak začnu o tom, že jsem rád, že vidím kus historie, když se dívám na jejich technologii. On mi říká, že takové kousky je možné vidět i v Německu. A já se ptám, kde? A on se smíchem, že to viděl v Německu v museu, ale že ty německé jsou prý už modernější typy. Prý ale už musíme na ceremonii. Tak jsem s ním šel. Došli jsme na prostranství kde ležela na zemi asi třímetrová trubka v průměru, která měla být později vynesena jeřábem asi o 30 metrů výš a zabudována do toho kusu historie, co vyráběl koks. Před trubkou stál Ind, zástupce majitele železárny a hovořil o stěstí, o spolupráci, o Bohu a dal každému do ruky kokosový ořech, který jsme měli rozbít o trubku pro štěstí. Asi ho tady budeme potřebovat. Tak si to shrňme, říkám si. Jsem v Kanadě, rozbíjím kokosové ořechy s Indem o železnou trubku, kolega Angličan mi ťuká na rameno, že se musím zase nechat proškolit z bezpečnosti a Kanaďan motorkář musí pít už padesáté kafe na jeho přestávce na svačinu (coffee break) protože mu odbory řekly, že má na to právo. Tak tohle je ta Kanada. Asi nemusím říkat, že jsem čekal něco jiného. Asi ta přilepená aspoň rok stará žvýkačka na opěradle v letadle z Toronta už mi naznačovala co mě čeká. Vyšplhal jsem se nahoru na pec, kde chlapík zametal prach. Příšerné prostředí pro pomocného dělníka. Byl v masce, v rukavicích, brýlých. Kolik se tak může dožit v takovémto prostředí? 40 nebo snad i 45 let? Určitě ne víc. Povídám mu, máš tady ucpaný tlakoměr, vem drát a protáhni tady tu trubku. Sundal masku a já viděl že má piercing v uších a že už má nejmíň centimetrové díry v boltcích. Kolega říká, ‚Ten se pro tuhle práci narodil’. Zvláštní, že na určitých místech skoro všude po světě najdete stejný typ lidí. Zašel jsem za šéfem provozu a povídám. Propána, jak tady měříte emise, vždyť vám to kouří jako blázen. Podíval se na mě a řekl:"Neměříme"..cože? Vy nemáte nainstalovaný analyzátor na komíně? Ne, nemáme. My v Kanadě jsme nepodepsali Kjótský protokol o emisích, pro nás není závazný. Stejně nebyl fér. Jakto, že nebyl fér? Protože se emise počítají na hlavu a ne na rozlohu. Kanada celkově čistí celosvětové ovzduší, protože máme hodně lesů, ale na hlavu máme velké emise. Takže bychom celosvětové prostředí čistili, ale k tomu ještě platili penále.To není fér. To máte sice pravdu,říkám, ale ve vašem okolí z toho chytí vaše děti tak akorát astmu a ekzémy.
Abych Kanadu jen nehanil, příroda je krásná, přímo nádherná, nakonec lidí je málo a tak ji nestačí ničit, i když se tady v našich historických železárnách o to vehementně snaží. Lidi jsou tu přiměřeně přátelští, trošku jako dřevorubci, alespoň tedy tady na jihu Ontaria kousek od hranic s USA.
Pár obrázků od jezera Superior
Kanada Superior 2
Kanada Superior 3
Kanada Superior 4
Pancake Bay...

Možná to vypadá jinak ve větším městě, já nevím. Ale to co zatím předvedli….děs a hrůza. Kabelové žlaby nezakryté, konstrukce nenatřená, organizace prachmizerná, všechno jen tak přidrátované, podepřené, nic nedodělané, zato schůze ohledně bezpečnosti jsou několikahodinové a demagogicky tvrdí, že je bezpečnost nade vše, jako by zapoměli, že by měli něco vyrábět, zlepšovat, stavět a vyvíjet. Prodavačky ve městě jsou přiměřeně přidrzlé, což mi připomíná domov, supermarkety trošku postarší a úklid a údržba ve městě nic moc. Kam se to hrabe na Japonsko. Za to místa je tu dostatek. Já, zvyklý na přemíru obyvatel, hustotu lidí na Korejském poloostrově, teď najednou chodím po ulici, kde stojí jedno, dvě auta, nic víc. Málem chytám klaustrofobii, ale z otevřeného prostoru. U každého domu stojí nějaké velké auto, od tří do šesti litrů spotřeba někde blízko 20 litrů na 100 a většinou jsou to mohutné pickupy, se zástrčkou venku pro dobíjení baterie, s navijákem, některé i docela narezlé. Tady je asi každý lovec nebo alespoň rybář. Panelák ani jeden. Na některých zahrádkách je vidět postarší autovraky sloužící jako náhradní díly….to je už jako za totáče u nás. Proč sem ti naši cikáni lezli? Pořád tomu nerozumím. Je tu zima a ukrást se tady toho moc nedá.
Pred hotelem
Před naším hotelem
Večer jsem se vypravil s Německým kolegou do hospody. Jsme tady sami. Obrovská hospoda, ale jsme jen sami dva. Je už 8 večer. Plnoštíhlá slečna za barem s vykukujícím podvazkovým pásem říká, že se to zaplní později a chce po nás pas nebo občanku…podivné. Můj kolega už má pleš a já taky nevypadám na puberťáka. Kulečník prý můžeme hrát až od 19 let. Usedneme za stůl a pijeme pivo. Kanadské pivo. Začínají se trousit hosti. Jako první přišla nějaká víla z nějaké fantasy hry, asi tak 80kg elfka i s křídly a s ušima jak netopýr. Asi nějaká reklama myslím si. Ale ne. Teď se objevuje asi dvoumetrová krabice ve tvaru USB flash memory, a má na sobě napsané že má asi 64GB memory. Teda, jak ten týpek chce pít pivo a tančit s takovou krabicí to mi neni jasné. Ale už se to hrne. U dveří stojí vyhazovač a zrovna vyhodil nějakou slečnu. Není mi jasné proč. Možná ješte nedosáhla 30ti let a je ješte moc mladá na pití piva, nebo kdo ví proč. Je zrovna Halloween a všichni blbnou. Je tady armáda USA…tedy alespoň tak vypadají, někdo ze star wars a zrovna teď mi zastínila výhled Britney Spearsová, tedy je to ona, ale má tak asi necelých dvěstě kilo, v minišatičkách, v tangáčích, ze kterých by se dala vyrobit obstojná šněrovačka. Kolem jejích sloních celuliditických nohou obíhá jeden rachetický týpek v obleku supermana bratru tak něco přes padesát kilo a křepčí na něco od AC-DC. Tady to teda žije. Konečně alespoň jedna zem, kde se necítím vůbec tlustý. Docela si začínam připadat sexy, protože se svou váhou pod 100 kilo jsem vlastně hubeňour a docela fešák. Jo kdepak Asie, tam jsem byl extrém, ale tady, tady jsem dobře udržovaný chlap mezi těmi dřevorubci. To byla pařba. A to jsem si myslel, že naše holky jsou bachraté a kriticky jsem se vyjadřoval i o své ženě, že přibrala jedno nebo dvě kila…na kolenou ji odprosím za ty řeči, na kolenou!!!. Odešli jsme do hotelu a já usnul jako mimino. Na druhý den ráno jsem si zašel na hotelovou snídani. Zase jogurt, zase meloun, zase míchaná vajíčka, co by jste chtěli za 17 dolarů, že…..a tu vidím chlapíka, jak táhne příruční kufřík na kolečkách, v kufříku to vrní a z kufříku vede průsvitná hadička do jeho nosu. Chlápek má značnou nadváhu odhaduju asi tak 140 kilo při jeho výšce asi 170 cm a sotva se sune se svým dýchacím zavazadlem. Usedne ke stolu a na talíři má vaječiny a párků a slaniny tolik co všichni mí kolegové dohromady. Je ten chlap normální? Vždyť se tím žrádlem zabije. Málem jsem chtěl už nějak zareagovat a naznačit mu, že je to pro něj nebezpečné, ale tu přišel číšník a zeptal se ho jestli chce ještě něco a on si objednal ještě čtyři tousty. Asi ty Kanaďany hned tak nepochopím. V poledne zajdu na hamburger asi za 200 našich korun kloupím lahvinku whiskey a před spaním mrknu na internet kde naše Lucinka Vondráčková s bříškem posílá pozdravy z Kanady kde je prý se svým manželem a vychvaluje co jak a kde natáčí, jaké to je a jak se tady mění počasí…..asi je v nějaké úplně jiné Kanadě než jsem já. Kdyby Lucka byla blázen do lovení jelenů nebo medvědů, tak jí věřím, to musí být fakticky paráda, ale co nadělám.
Kanada route 75
Les, les, les, jezero, les, sob, les, medvěd, les, les, jezero....

Už jsem si zvykl na to že našim celebritám nerozumím, to už tehdy, když jsem do sebe cpal kdovíkolikáté sushi v Japonsku a stále jsem nemohl pochopit, jak může někdo na kolečku rýže se špetkou ryby nebo kraba ‘ujíždět’. V Koreji jsem si toho pak koupil půl kila, ale stejně jsem to dodnes nepochopil. Mé sushi nakonec letělo do popelnice. Asi naše celebrity jí nějaké jiné sushi, co jsem ještě nikde neviděl. No nic. Zítra se podívám přes most do USA, jak jsou tlustí lidi tam. Někde přece musí být ta zem, kde lítají ti holubi do huby. Netvrďte mi, že jeden a půl měsíce čekáni na kanadská viza je zcela bezdůvodné. To přece musí mít důvod jediný. Někde tady blízko musí být přece ráj na zemi.To mi nevymluvíte.




Komentáře

2 komentářů:
  • 28.10. 14:02, Helena

    Zajimalo by nas, co nam ten clanek mel jako rict? Je psanej pravym Cechem, ktery vsechny veci vidi "po cesky" a dle nej je vsechno spatne krome prirody. My zily v Kanade 3 roky a byly tam stastne. Tento clanek mi vubec nic nedal a nejak jsem ho nepochopila ... Tak mnoho stesti a preji vic pozitivniho mysleni do budoucna. www.huradokanady.weebly.com

  • 02.11. 07:51, Vaclav

    Pokud jste zila v Kanade 3 roky, tak Vam nic noveho neprinese, ale pokud jste specialista v tezkem prumyslu a mate zkusenosti z jinych zemi, tak Vas muze pripravit na potize, se kteryma se v Kanade patrne setkate, jako na prestarlou vyrobu, potupnou byrokracii pri vydavani viz, coz muze znamenat zdrzeni projektu, zpozdeni, ktere jsou zamerne naiordinovana odborovou organizaci a frustraci technika omezeneho treba i tim, ze nesmi prechazet cestu v podniku jinde nez na vyznacenem prechodu.Stejne tak jako faktickou absenci ochrany zivotniho prostredi, coz Vam muze zase praci ulehcit.V kazdem pripade Vas to vyleci z predstavy, ze jedete do zeme, kde je pouzivana v tomto oboru HI-END technologie. To samozrejme neznamena, ze v Kanade neziji stastni lide a ze v v jinych oborech nemuze byt Kanada uplne jinde. Na to ale nejsem zadny specialista.


přidat komentář


<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se